Podle Jahelky jsou advokáti trojího typu podle toho, v jakém městě vykonávají advokátní praxi: "Já vždycky říkám, že já jsem advokát takzvaně polní. Advokáti jsou městští, luční a polní. Ten polní, ten je z toho nejmenšího města, to jsem právě já. A řeším to rád, protože to je opravdový život. Je to život, který potom mohu přenášet do těch písniček, takže rodinné právo, rozvody, hospodské rvačky, nějaké krádeže drobné a podobně. To je všechno ze života. Sousedské spory, samozřejmě. To tam všechno funguje, ať je doba jaká chce a to je pro moji tvorbu inspirativní."
Písničkář Ivo Jahelka má také ještě zvláštního koníčka a tím je sbírání různých historek z advokacie. Na Blaníku zmínil například jednu z doby před rokem 89: "Pamatuji si, že přišlo z Národního výboru, myslím k nějakému rozvodu, k rodinným poměrům obžalovaného: Otec jmenovaného padl ve válce, matka v domácnosti." A Ivo Jahelka zmínil i historku z drobných krádeží: "Odcizené zboží přehazoval jmenovaný přes plot, za což byl několikrát potrestán snížením prémií. Když přehodil i hlídače, byl propuštěn."
Ivo Jahelka má dvě děti, dceru a syna, oba se věnují advokacii, ale nezpívají. "Nezpívá skutečně ani jeden. Asi nemají ty moje geny 'zpívací', " dodal Ivo Jahelka.