).gif?e6c9d9f6325b9867ff3995e2fc58b296)
.jpg)
Další milou nedělní návštěvou byl tentokrát u Jirky Fröhlicha spisovatel, novinář a textař Michal Horáček.
Kromě výše zmíněného je také studentem. Vrátil se totiž do školních lavic. V roce 2019 začal studovat dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
„Jsem starší, než ti profesoři. Je to taková past, protože aby mi říkali při zkoušce „no pane doktore, z vodřenejma ušima“…to by bylo přece pro ně strašně trapný. Takže musím mít jen dobré známky, jinak bych nedostal to prospěchový stipendium, ale je to i kvůli nim vlastně, abych je neuváděl do rozpaků.“
Michal zmínil i své spolužačky, převážně devatenáctileté studentky.
„Já jsem vždycky říkal, že 21.století, bude stoletím žen. Ale že to dosáhne takových rozměrů, to jsem teda nečekal. Protože v našem ročníku je z 25 přijatých, 21 děvčat. V jiných ročnících to není jiné. A nejen u nás na škole, ale i na jiných. Moje dcera taky studuje na fakultě humanitních studií, proto vím, kolik děvčat tam studuje. Budou pak mít to vzdělání a ty kompetence, proto postupně převezmou významnější roli v celý společnosti. Nevím teda kam ty chlapi vymizeli.“
Náš milý host zavzpomínal i na Hanu Hegerovou, které napsal celou řadu textů.
„Ano, byla nesmírně pracovitá. Ale já si myslím, že bez toho daru z hůry by to nestačilo. To umění by se pak řídilo tím, kdo je pilnější…a to nestačí. Ona byla něčím nadána, jako jsou v různých společnostech třeba šamani. Oni něco řeknou a všichni ostatní jenom když uslyšej ten hlas, tak mu začnou naslouchat a opravdu to něco znamená. Ona měla tenhleten podmanivý, jedinečný, na první poslech jasně rozeznatelný hlas, a ještě něco co se ani nedá přesně pojmenovat. Zkrátka to charisma.“
Michal Horáček zároveň v našem vysílání vyloučil, že by znovu kandidoval na prezidenta. Ačkoli při těch posledních volbách (v roce 2018) skončil na čtvrtém místě - získal skoro půl milionu hlasů voličů.
„Ne ne ne, já jsem do toho dal tenkrát všechno. Já jsem ukázal to, jak si představuju ideálního kandidáta. Udělal jsem všechno, co jsem mohl, mám čistý svědomí. Ale nemám fixní ideu, že se musím za každou cenu stát prezidentem.“
Jirka Fröhlich se zeptal Michala Horáčka i na to, jak vnímá současnou situaci na Ukrajině.
„Vnímám to osobně, protože bydlíme s ukrajinskou rodinou. Bydlíme v Roudnici a v domě s námi bydlí paní Světlana, její dcera Sofinka a syn Timo. Mám strašnou radost z toho, že oproti těm prvním dnům už se začali usmívat. To je něco tak pěknýho, když víte, že jste z někoho sňali tu tíseň. Je to i pro mě dobrý. Já se dozvídám z první ruky o tom, jak to lidé, kteří utíkali z Kyjeva cítí a jak cítí to, že jejich táta a strýcové museli vzít do ruky zbraň a bránit svoji vlast.“