).png?b325b6766d268d4231d8dcacf81a707f)
.jpg)
Pepa Vojtek z kapely Kabát zavítal k nám na Blaník. Přiznal, že když si v deváté třídě vybíral své budoucí povolání, nemohl se rozhodnout.
„Tak co bych mohl dělat. Baví mě elektronika, takže opravář televizorů. Ze severních Čech brali jednoho. Tak si říkám, to je hotovo, to nedám. Pak tam byl opravář automatických praček. To byl takový novodobý boom, ty automatický pračky. Tam brali asi dva. Takže konec. A pak můj strejda říkal, pojď k nám, pojď ke spojům, tam vezmou každýho. Takže jsem šel ke spojům. Vyučil jsem se opravářem nadzemních sítí, no a opravář telefonů, nebo rozhlasu po drátě. Tím jsem se vyučil v Ústí nad Labem a u toho jsem zůstal vlastně do vydání naší první desky.“
Zpěv nestudoval, noty prý nezná a všechno se naučil zpívat zpaměti. (Hustý!)
Přesvědčíme se o tom v Ostravě 23. září na našem Blanickém koncertě, kde se těšíme právě i na Pepu Vojtka a celou kapelu Kabát!
Pepa prozradil, že v dětství ho hudba nijak zvlášť nelákala.
„Hrál jsem na kytaru takový ty lidovky, klasiky, ale jinak, že bych to chtěl nějak študovat…. A nikdo od nás z kapely není vstudovanej, že bysme měli jako noty. Začali jsme to dělat jako koníčka.“
A když nezná noty, jak říká, podle čeho se tedy učí novou písničku? I na to se Jirka Fröhlich zeptal.
„Všechno si to musím pamatovat. To je možná lepší, protože já nesnáším takový ty muzikanty, co hrajou z listu. Je to pak samozřejmě znát, je to cejtit. To musíte mít v sobě, abyste to zahrál nějak přirozeně. Já nemůžu zpívat písničku a mít text před sebou. To každej pozná, takže já mám v tomhleztom výhodu, že ta paměť mi slouží docela dobře.“
I Kabáty přivítáme 23. září v Ostravě – Dolních Vítkovicích.
A na co se můžeme těšit. I na to se Jirka Fröhlich v rozhovoru zeptal Pepy Vojtka.
„My máme vždycky takovej dlouhej palylist, nebo krátkej playlist. To je buď koncertní – to je 28 písniček. U nás to je hodina 45. podle toho jak se mezi tím povídá. Nebo pak máme ten festivalovej, což by měla být hodina 20, ale my to většinou trosku prodloužíme. To je 18 nebo 19 písniček. Takže jeden z toho, nebo něco mezi, uvidíme.“
A zazní prý jen samé pecky.
Padla také otázka, proč kapela loňské album „EL PRESIDENTO“ vydala až po sedmileté pauze.
„Samozřejmě už toho máme vydáno tolik, že je těžký bejt originální. Hlavně Milan Špalek, ten to má těžký, protože to je vlastně autor všech textů. Ten říkal, že už neví o čem má psát. On se taky nechce opakovat. Takže ono je to opravdu těžký a je paradox, že poslední deska nám trvala 7 let a tu první jsme měli vydanou za sedum dní. Takže doufám, že ta další nebude trvat 70 let.“
Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >