10:00 - 13:00
HEZKY ČESKY
MENU

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – CHANTAL POULLAIN

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – CHANTAL POULLAIN

Hodinu před polednem navštívila Jirku Fröhlicha česko-francouzská divadelní a filmová herečka Chantal Poullain. 

Řeč došla i na jejího syna Vladimíra Polívku, zda sleduje jeho úspěchy a jestli je na něj pyšná.  

„Někdy mi někdo říká – hele Vladimír byl skvělej – a já říkám, to je potvora, on mi nic neříká. Pak to samozřejmě sleduju. Sleduji jeho vývoj a já myslím, že všichni rodiče to dělají stejně. Já mu fandím.“

 

 

Syn Bolka Polívky a Chantal Paullain má tedy slavné a talentované rodiče, ale podle Chantal - talent prý není všechno.  

„Člověk může mít talent. Ale nemusí být dobrý člověk. To je důležitý taký pro mě. Já si myslím, že Vladimír je dobrej člověk.“

 

 

Chantal žije v Česku už přes 30let, v jakém jazyce mívá sny, i na to se jí Jirka Fröhlich zeptal.  

„To je trošku namíchaný, mám pocit. Když je to spojené s mojí rodinou, tak ve francouzštině. Když se to spojí s něčím, co jsem prožila tady, tak je to v češtině.“

 

  

A v jakém jazyce si Chantal zanadává, když se jí něco přihodí (když se třeba uhodí atd.) 

„Samozřejmě ta sprostá slova mi jdou v češtině líp. Ve francouzštině máte zakódované, že nenene. Ale v češtině si připadám volná.“

 

A dozvěděli jsme se, že Chantal už měla koupenou letenku do Ameriky a náhodou potkala v zahraničí Bolka Polívku a všechno bylo jinak. 

„Musím říct, že děkuji pánu Bohu, že to takhle bylo. Já si myslím, že náš život je trošku osudový. Neříkám, že máme sedět a čekat na osud, ale trošku naslouchat, co přitahujeme. Já mám instinkt a říkala jsem si, pojď do toho. Když jsem poznala Bolka, tak jsem byla totálně rozhodnutá. Vůbec jsem nevěděla, jestli budu pokračovat ve své profesi. A nelituji ani minutu!“

 

  

Chantal žije v České republice už přes 30 a prozradila nám dokonce i svá oblíbená místa. Je jich hned několik. 

„Každý má svoje. Brno mám strašně ráda. Praha to je knihovna. To je krása, má to svoje kouzlo. Já mám ale taky strašně moc ráda Mikulov a České Budějovice. Ale za komunismu, když jsem byla smutná, tak jsem se sebrala, vzala jsem auto a jela jsem do Mikulova. Tam jsem měla pocit, že jsem v jižní Francii.“

 

Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >