10:00 - 13:00
HEZKY ČESKY
MENU

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – KRYŠTOF HÁDEK

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – KRYŠTOF HÁDEK

Hodinu před polednem přivítal náš moderátor Jirka Fröhlich ve studiu herce Kryštofa Hádka. Řeč na Blaníku byla i o tom, proč se nový film Grand Prix, ve kterém hraje, odehrává právě ve Cvikově. A proč si režisér Jan Prušinovský (který natočil také seriál MOST!) vybírá zrovna severočeská města.

„Já spíš myslím, že on ty svoje příběhy zasazuje často do takových periferních oblastí. Ono to je vlastně i vizuálně hezký. Ten Cvikov je krásnej. Ale má takovou zvláštní atmosféru, která by se nikde jinde vlastně udělat nedala.“

 

 

A Kryštof Hádek také dodal, že ve Cvikově se mu velmi líbilo.

  

Kryštof byl rád, že si zahrál v letošním novém filmu Poslední závod. Sám jezdí na běžkách po Jizerských horách a příběh Hanče a Vrbaty ho proto fascinoval už dávno.

„Třeba konkrétně ten Bohumil Hanč, ten vlastně ještě než se postavil na startovní čáru závodu, kterej měl sám o sobě, mám pocit, 50 kilometrů…Tak ještě 25 uběhl z baráku. On vlastně ten den dal 75 kilometrů a ještě vyhrál. On byl neuvěřitelnej.“

 

  

Kryštof Hádek, který ve filmu hraje právě legendárního Bohumila Hanče, prý až díky natáčení filmu zjistil nová zajímavá fakta o příběhu, který vlastně znal od dětství trochu jinak. 

„Když jsme byli na škole v přírodě, tak tam chodil pán z horský služby a vždycky nám vyprávěl. Ale musím říct, že já jsem žil taky v omylu. Myslel jsem, že Vrbata taky závodil. Ale Vrbata ho ten den přišel jenom podpořit.“ 

 

Sám Kryštof Hádek rád chodí na běžky a ze všeho nejraději má Jizerskou magistrálu.

 

Díky tomu, že si zahrál také v letošním novém filmu "Poslední závod", který je o legendárním příběhu Hanče a Vrbaty, měl prý jako jeden z mála lidí na světě naprosto unikátní možnost zažít propastný rozdíl mezi dnešními běžkami a těmi, se kterými se závodilo před více než 100 lety.

„Tam jsou vlastně dobové lyže. Tehdy ten termín běžecké lyže ještě neexistoval. Neměly vlastně hrany. My jsme měli…myslím, že se jim říkalo Labutě, protože mají tu velkou zahnutou špičku. Byly dva metry dvacet dlouhé. Ale už to mělo volnou patu. Taky je rozdíl v oblečení, v tom vybavení. Ale myslím si, že dřív ty lidi měli takovej nějakej ten teplotní komfort trošku jinde. My máme dneska super teplý oblečení, ale oni běhali v košili a ve vlněném svetru.“

 

Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >