10:00 - 13:00
HEZKY ČESKY
MENU

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – SAGVAN TOFI

NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVA RÁDIA BLANÍK – SAGVAN TOFI

Náš blanický moderátor Jirka vyzpovídal tentokrát herce, zpěváka a modela Sagvana Tofiho. 

Zavzpomínali na film „Kamarád do deště“, i na velký hit z tohoto filmu „Dávej ber“.

Sagvan Tofi prozradil, že původně tu písničku neměl zpívat sám. 

„Původně to měl bejt duet s Lukášem Vaculíkem. Jenže tam něco drhlo. Tak to pořád stahovali a stahovali, až zjistili, že teď to funguje. Když úplně stáhli Lukáše Vaculíka, tak z duetu vznikla moje sólovka. Lukáš to tam kazil. Od tý doby Lukáš už nezpívá a mně vlastně zbyl tenhleten skvělej hit.“

 

  

Písničku pro Sagvana Tofiho složil Jan Baláž a Vašo Patejdl z kapely Elán. 

„Tenkrát ta největší a nejslavnější kapela Eláni dali písničku. Oni řekli, že je strašně mrzí, že si tu písničku nenechali. Že je to takový hit, že jsou na ní pyšní. To mi udělalo radost. Já mám od tý doby hit a to se málo kdy poštěstí.“ 

 

 

Řeč byla také o jeho první velké roli – bylo to ve filmu „Vítr v kapse“. 

„My jsme to točili v Plzni. Bylo mi 17 let. Moje první hlavní role. Dokonce mě nechtěli pustit ze školy. Já byl v prvním ročníku a nechtěli mě pustit na natáčení. Tý produkci se podařilo mě dostat, udělat výjimku. Já jsem se ale pak po natáčení musel vždycky učit. Měl jsem tam slečnu na doučování a ostatní se šli bavit. Šli do těch plzeňských hospod.“

 

 

Sagvan také prozradil, že když dávají v televizi film „Kamarád do deště“ nebo „Vítr v kapse“, nedívá se. 

„Já se na sebe nemůžu koukat. Samozřejmě, že cítím, že to má ohlas a je to něco výjimečnýho. Je to pro mě důkaz, že někdy je méně více. Je spousta hvězd, který jsou pořád v televizi… to pro mě ale není tak přínosný, jako udělat jeden, dva, tři filmy, který se stanou legendama.“

 

 

Řeč byla také o tom, že s Lukášem Vaculíkem se zná od svých prvních filmů v 17 letech (od filmu „Vítr v kapse“) a stále prý patří mezi jeho nejbližší kamarády. 

„Lukáš Vaculík je můj kamarád do deště. A to není v uvozovkách. Je to tak jak to je. Není to tak, že bychom se stýkali každý den, každých čtrnáct dní…. Ale jednou za půl roku si prostě zavoláme, sednem si a popovídáme. Jsem hrozně rád, protože to je jeden z nejlepších, nejčestnějších… zní to blbě, ale je to tak. Neslyšel jsem nikdy, že by někoho pomlouval. Je to prostě takovej můj hrdina. Jsem strašně rád, že jsme přátelé a myslím, že navždy zůstaneme.“ 

 

 

Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >