12:00 - 16:00
POHODOVÉ ČESKÉ RÁDIO
MENU

Památka zesnulých neboli Dušičky

Památka zesnulých neboli Dušičky

Druhého listopadu najdeme v kalendáři Den památky všech zemřelých, známý také jako Dušičky. Je to den, kdy vzpomínáme na své zemřelé příbuzné a přátele.

Svátek dušiček má své počátky už v pohanských dobách. Slavil se hluboko v předkřesťanské době a byl odjakživa spojený s řadou tradic a ochranných rituálů.

O Dušičkách se údajně prolíná svět živých se světem mrtvých. Do našeho světa prý mohou v tuto dobu pronikat zlí duchové, proto je potřeba se před nimi chránit světlem svíček. Tato tradice se dochovala do dnešních dní. K Dušičkám patří navštěvování hřbitovů a zapalování svící.

V minulosti se věřilo, že o dušičkové půlnoci přicházejí na svět duchové z očistce a při rozbřesku se opět musí vrátit zpět. Lampy se plnily olejem, aby si jím duše zemřelých mohly ošetřit popáleniny z očistce. Hospodyně pekly pečivo plněné mákem nebo povidly, kterému se říkalo příznačně dušičky. Často se rozdávalo chudým pocestným a žebrákům.

Věřilo se, že když v kamnech ten den píská, znamená to, že duše zemřelých pláčou. Podle tradice se také v tento den nesmělo zametat, aby se duše nevyplašily. A pokud o Dušičkách pršelo, údajně to znamenalo, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.

Na dušičky pamatujme,
z očistce jim pomáhejme,
budou na nás vzpomínat,
až my budem umírat.
V dušičkový večer rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše při nich za dušičky.
Poslední již svíce zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo nevzpomíná.
 

Dušičky se do křesťanského kalendáře dostaly až v 10. století.

Text: Jirka Svoboda

hands-1926414_1920