Svatomartinská tradice u nás

Svátek svatého Martina byl jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu. Pekly se ale také martinské rohlíky nebo podkovy. Pojí se s nám mnoho pranostik.

Svatomartinský den měl v Čechách a na Moravě bohatou tradici. Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy, konávaly se výroční trhy a martinská posvícení. Přitom se hodně slavilo, a tak není divu, že existují četné dobové záznamy nejen o slavnostech, ale také o nejrůznějších schválnostech, a dokonce výtržnostech, prováděných tzv. „martínky“, tedy slavící čeledí.

Důležitou tradicí, zvláště ve vinařských oblastech, byla v tento den i slavnost nového svatomartinského vína, která byla u nás před několika lety také obnovena.

A proč vlastně ke svatému Martinu patří husy? Legenda říká, že svatý Martin při své skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze však zase praví, že husy Martina při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.

Zdroj: martin.blansko.cz