).png)
.jpg)
Nedělními hosty Jirky Fröhlicha byli hodinu před polednem Dalibor Janda a jeho dcera Jiřina. Dalibor nám prozradil třeba to, že v době své největší slávy (už jako Zlatý Slavík) míval koncerty téměř denně každý večer, což je dnes prakticky nemožné.
„My jsme dělali zhruba 250 koncertů ročně, to je dost! To si dneska nedovedeme ani představit. Ale byla jiná doba. Tenkrát ta muzika byla víc taková muzikantská…Dneska jsou to trošku vyumělkovaný, vymyšlený zvuky, pazvuky.“
Řeč byla i o tom, že na slávu si Dalibor musel asi deset let počkat.
Když se do Prahy přestěhoval z obce Drahotuše u Hranic na Morově kvůli kariéře, nebylo to jednoduché, měl skoro deset let nouzi o peníze a musel vzít jakoukoli práci, aby se uživil.
„My jsme kontrolovali dráhy před stratem letadel. Tím, že jsem neměl peníze a byl jsem úplně švorcovej v tý době, tak jsem na letišti vyvážel taky odpadky, škváru z teplárny jsem vyvážel. Bydlel jsem na ubytovně – tam to bylo příjemný, tam bydlelo asi 140 letušek. Nás tam bydlelo asi jen 30 chlapů, takže jsme nemuseli nikam ani chodit. Byli tam každý den mejdany, to bylo velice příjemný. Tehdy jsem tam poznal i svoji manželku. Ona byla pozemní letuška, ona hlásila přílety. A až tehdy jsem začal zpívat různě po těch barech.“
A to už ho prý ostatní kamarádi odrazovali, že se zpíváním neproslaví, aby si našel pořádnou práci.
Pak přišel zlom, když v roce 1986 (ve svých 33 letech) získal svého prvního zlatého slavíka.
Dozvěděli jsme se například i to, že první hit Dalibora Jandy vznikl vlastně náhodou, když dostal zajímavý nápad textař Jan Krůta.
„Na Můstku byl takovej bar, jmenoval se Koruna. A tam mixovala dvě taková děvčata jahodový koktejl. My jsme si tam s Honzou dali ten koktejl. Já mu dal pak demo snímky na kazetě a on přijel domů, poslouchal to, pak mi zavolal a říká – co kdyby se ta jedna písnička jmenovala Jahodový koktejl. Já říkám – to je dobrý nápad.“
Se zajímavou historkou se Jirkovi svěřila i dcera Dalibora Jandy Jiřina Jandová.
„Já si pamatuju, když jsem kreslila povolání svých rodičů v prvouce. Mamka má velký vydavatelství, tak jezdila hodně pryč. Mamku jsem proto nakreslila za volantem, tátu jsem nakreslila s mikrofonem na pódiu. Víte co, v první řadě máte tátu a pak je to jeho povolání. Když spolu někam jdeme, lidi se po něm koukají, ale to už mi nepřijde zajímavý, protože v tom vyrůstám celý život.“
Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >
Podívejte se i na krátké video z rozhovoru:
