).png)
.jpg)
Jirka Fröhlich si tentokrát povídal s operní pěvkyní Dagmar Peckovou. A protože zpívala v Londýně, Tokiu, Sydney nebo v Paříži, padla také otázka, ve které metropoli se jí líbilo nejvíce.
„My kolikrát jdeme z letiště rovnou do koncertního sálu, pak do hotelu a o den později už v 6 ráno dál. Ale třeba Paříž. Tam jsem pravidelně 20 let účinkovala v různých operních scénách – tam jsou 4 v tom městě. Proto jsem měla to město možnost abnormálně poznat. Je to opravdu nádhera. Stejně tak Londýn, stejně tak Vídeň. Tam jsem taky byla často. San Francisco je nádherný. Ale mohu vám říct jedno. Co se týče architektury, tak je ta Praha přece jenom nejkrásnější na světě.“
Dagmar nám prozradila nám také to, že se na konzervatoř vlastně původně vůbec nedostala.
„Přihlašovala jsem se na hereckou konzervatoř i na pěveckou. Nevzali mě tenkrát ani na jednu. Já se tomu nedivím, protože byl velký nával, za druhé jsem to asi trošku nezvládla s tou teorií. A za třetí si myslím, že se těžko rozeznává v 15i letech hlas a talent.“
Ale nevzdala to a na druhý pokus už to za rok vyšlo. Pak Dagmar Pecková studovala opěrní zpěv dokonce i v Drážďanech.
Protože Dagmar zpívá třeba i německy, francouzsky nebo italsky, zeptal se jí Jirka Fröhlich i na to, jestli skutečně umí tolik jazyků, nebo zpívá prostě jen foneticky.
„Umím ty řeči pasivně. Tu řeč se ale neučit musíte. Musíte se naučit výslovnost, musíte mít přesný překlad toho, co zpíváte, protože když sám interpret neví, jak to má předat dál…Já jsem ten prostředník, díky mému hlasu a díky mému myšlení. Samozřejmě, že já přesně musím vědět co zpívám. To je základní předpoklad.“
Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >