).png)
.jpg)
Náš moderátor Jirka Fröhlich si tentokrát popovídat se zpěvákem Petrem Rezkem. Petr odhalil, že ho nejvíc mrzí, že už nikdy neviděl svého syna.
V roce 1968 se Petr Rezek poprvé oženil, bylo to se zpěvačkou Irenou Kubákovou, a přivítal na světě právě synka Petra. Sám se o malého Péťu staral, protože žena chtěla mít kariéru. Náhle prý po dvou letech žena zmizela i s jeho synem a už se prý nikdy neviděli.
„Ona zůstala na angažmá v Itálii, už se nevrátila. Tehdy neexistovalo, abych se já dostyal do Itálie. Klukovi bylo 2 a půl roku, ona se tam okamžitě vdala a její nový manžel adoptoval mého syna bez mýho vědomí. Tam to ale bylo možný. Přišel kněz, udělal požehnání. To byla jiná doba tenkrát. Já jsem tehdy doufal, že ho snad třeba ještě uvidím…ale říkal jsem, že kluk bude vyrůstat v nové rodině a zasahovat do toho jakýmkoli způsobem by mu nijak neprospělo. I přesto jsem doufal, že se uvidíme ještě….ale on nikdy neměl zájem.“
Petr si vzpomněl i na své začátky s Hanou Zagorovou.
Karel Vágner mu prý po koncertě na hotelu v roce 1973 slíbil, že s Hanou Zagorovou bude zpívat, ale dva roky se nic nedělo, až pak se najednou potkali náhodou s Karlem Vágnerem v Praze na semaforech.
„On právě po dvou letech na těch semaforech otevřel okýnko a říká – tak hele, pamatuješ ty dva roky tenkrát na tom hotelu? Tak teď je to reálný. To bylo přesně v listopadu kdy mě takhle oslovil. Okamžitě jsem přišel do áčka v Karlíně a točil se duet Asi, asi. Pamatuju si, že Hanka už to měla skoro natočený – já jsem tam měl takovej vstup klukovskej do toho…Mnš se v listopadu narodili dva synové, dvojčata….a Karel vběh při tom natáčení na červenou do toho studia a křičel – Petr má dvojčata…Takže jí zkazil tu stopu, museli to znova točit…nicméně všichni mi blahopřáli a bylo to takový roztomilý celý.“
Petr Rezek nazpíval spoustu duetů s Hanou Zagorovou (Duhová víla, Vánoční tajemství, Dotazník, Asi, asi...)
A odpověděl i na otázku, čím byla Hana Zagorová tak výjimečná (získala např. 9 zlatých slavíků hned po sobě).
„Za prvé měla projev a výraz. Ten její typickej, kterej kromě paní Hegerové nikdo neměl. To byla její obrovská přednost. Pak měla ještě další přednosti, který jsou nezbytný pro to, aby byl člověk úspěšný. Byla strašně pracovitá. Ona vždycky říkala – já nesnáším stojatý vody, já musím furt něco dělat. Vždycky si stála za svým názorem. A pro holku v kapele to není jednoduchý, když je tam tvrdej kapelník Karel Vágner. A ona dokázala přesvědčit i ty kluky v tý kapele. Tím získávala obrovský respekt.“
Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >