Skupina HOLKI po 25 letech: Nostalgie, měkké 'i' a hit, který dodnes rezonuje!
Nedělní návštěva
Naší nedělní návštěvou na Blaníku byly tři dámy – Katka Brzobohatá, Nikola Matoušková a Radana Labajová, tedy skupina HOLKI.
A nemohla chybět otázka, jestli jim nevadí ani po 25 letech označení "HOLKI", navíc vlastně s hrubkou – s měkkým "I" na konci.
„Omladina nás tolik nezná, děti okolo 15 let. Na sociálních sítích nám píšou, že tam máme chybu.“
A co třeba rodiče dětí – nevyčítali někdy, že to měkké "i" na konci mate děti ve škole?
„Měkké i na konci, s tím přišla tenkrát vydavatelská firma. Přijít za čtyřmi puberťačkami a říct: Hele, budete se jmenovat Holky... Naše reakce byla šílená – že se úplně zbláznili, že jsem snad holka od pohledu, že to nemusím nikomu vyprávět. Ale oni řekli, že to nějakým způsobem udělají zajímavé a dají tam měkké i. Tenkrát jsme nedokázaly ocenit, jak je to geniální nápad. Dnes jsme si toho plně vědomy.“
Objevil je Peter Fider v roce 1999, a za dva roky (2001) získaly bronzového slavíka. Poprvé se do povědomí posluchačů dostaly na přelomu tisíciletí s hitem „Už mi nevolej“.
A tak padla otázka – co se jim vybaví, když slyší „Už mi nevolej“?
„Já vidím tu naši šílenou choreografii, tu první, co jsme na to tancovaly. My jako zpíváme hezky, ale neumíme tančit. Tancovaly jsme to u té telefonní budky, dneska jsou to už knihobudky. Je to historie, nostalgie. Natáčelo se to na Strahově. Tam sedělo hejno holubů a oni nám říkali, ať je nevyplašíme. Samozřejmě, že jsme je vyplašily.“
A za týden přivítáme zpěvačku Jitku Zelenkovou. Kromě svých písniček, které zpívá sametovým hlasem, se proslavila také tím, že 14 let zpívala ve sboru Karla Gotta.