Historie klobouků
Je několik věcí, které vznikly pro svou praktičnost a později se z nich stal trend. Klobouky a obecně pokrývky hlavy nejsou žádnou výjimkou.
V poměrně nedávné minulosti klobouky dokonce určovaly společenské postavení a byly doby, kdy bez klobouku nebylo vhodné vůbec vyjít na ulici. Smeknutí klobouku tehdy nahrazovalo pozdrav.
Třeba v Mezopotámii byste narazili na turbany, v Egyptě zase na černé paruky á la Kleopatra. V antice se nosily čepice i na spaní. No a třeba ve starověkém Římě byl klobouk symbolem svobody – otroci museli chodit bez něj.
Později, v období gotiky, se objevovaly barety, kápě anebo takový ten klobouček, který nosila Bílá paní. Byl to typicky ženský doplněk a některé z nich měly až šedesát centimetrů na výšku. V baroku se pak objevovaly i klobouky s liščím ocasem.
Historické kloboučnické zajímavosti najdeme i u nás v Česku. U mužských krojů se podle čepice poznalo, zda je dotyčný svobodný, a stejně tak u žen, které po svatbě nasadily na hlavu šátek či čepec. Tomuto procesu se říkalo čepení. Za socialismu to ale všechno tak nějak vyšlo z módy a dodnes se to vlastně moc nevrátilo – když tedy opomeneme zimní čepice a kšiltovky. Výjimkou je třeba Velká pardubická, což je doslova svátek pokrývek hlavy.
Mimoto byste našli slušnou sbírku klobouků i u britské královské rodiny, protože klobouk ukazuje, že máte doma také dost místa, kam ho můžete umístit. No a z našich vod mě napadá třeba herec Jan Přeučil.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK