Historie jedné domácí dřiny

20. 1. 2026

Vznik elektrické žehličky na první pohled možná nepůsobí jako velký technologický zlom, ale ve skutečnosti zásadně proměnil každodenní život domácností. Než se elektřina dostala do běžného provozu, bylo žehlení fyzicky náročnou a zdlouhavou prací. Prádlo se lisovalo ručně nebo pomocí litinových žehliček na uhlí nebo horký písek, které vážily klidně sedm až osm kilogramů a musely se neustále zahřívat v kamnech nebo na otevřeném ohni. Každý kus oblečení tak znamenal kombinaci síly, trpělivosti a neustálého hlídání teploty.

První odvážný krok směrem k elektrickému řešení udělal už v roce 1882 v New Yorku Henry Seeley, který si nechal patentovat elektrickou žehličku s topnou spirálou. Jeho model byl sice přelomový, ale prakticky problematický. Vážil téměř patnáct kilogramů a manipulace s ním byla spíš silovým cvičením než pomocí v domácnosti. První elektrické žehličky se postupně objevovaly na trhu už na přelomu 19. a 20. století a v českých zemích se s nimi bylo možné setkat kolem roku 1908, stále ale šlo spíš o raritu než o běžné vybavení domácnosti.

Skutečná revoluce přišla až po první světové válce, konkrétně ve 20. letech 20. století. Elektrifikace domácností umožnila, aby se žehličky napojily přímo na elektrický proud, a těžká práce s kamny tak konečně zmizela. I když byly tehdejší modely stále poměrně masivní a robustní, zásadní rozdíl spočíval v tom, že už „topily samy“. Ženy nemusely přenášet rozžhavené kusy kovu, práce byla rychlejší a fyzicky méně vyčerpávající. Do roku 1930 měla elektrickou žehličku téměř polovina amerických domácností.

Žehlení i tak ale vyžadovalo zkušenost a opatrnost. Chyběl automatický termostat, takže hrozilo připálení látky i rukou. Zlom nastal až v roce 1936, kdy se objevily první žehličky s regulací teploty. Ty výrazně zvýšily bezpečnost a komfort a otevřely cestu k dalším inovacím, jako byly lehčí materiály, hliníkové konstrukce, později teflonové žehlící plochy a napařovací funkce.