Jak Rolling Stones napsali rockovou bibli

12. 5. 2025

Píše se rok 1972 a Rolling Stones právě vydávají dvojalbum Exile on Main St.. Desku, kterou dnes kritici staví mezi nejlepší rocková alba všech dob – ale která se tehdy rodila v chaosu, potu a hluku. 

Tahle deska vznikala v exilu – doslova. Kapela tehdy prchla z Británie kvůli daním a usadila se na jihu Francie. Keith Richards si pronajal starou vilu Nellcôte na Azurovém pobřeží. A právě tam, ve vlhkém sklepě plném kabelů, bedýnek a zbytků nočních večírků, vzniklo něco, co zní jako čistý rock’n’rollový život. Místo opalování na pláži se kapela zavřela do sklepa. A začala psát historii.

Nahrávalo se převážně v noci. Ne vždy přišli všichni. Často se hrálo spontánně, jednou vylezl z postele Keith, vzal kytaru a do rána nahrál Happy – jeden z pozdějších hitů. Obsazení se den ode dne měnilo - kromě hlavních „Stounů“ přicházeli nejrůznější kamarádi muzikanti. A když bylo jakž takž hotovo, nakonec se některé věci ještě dohrály a přeleštily ve studiu Sunset Sound v Los Angeles.

A i když tahle deska vznikla trochu punkově a kritici jí občas vyčítali nekonzistentnost, která byla právě důsledkem divokého a nespoutaného vzniku, čas ji vynesl nahoru. Dnes je považována jako vyvrcholení řady nejúspěšnějích alb Beggar Banquet (1968), Let It Bleed (1969) a Sticky fingers (1971). Tohle album má za sebou víc než padesát let a pořád zní, jako by ho někdo právě teď vytáhl z garáže. Časopis Rolling Stone ho zařadil na 7. místo v žebříčku 500 nejlepších alb všech dob. A to už něco znamená. Fanoušci i muzikanti ho milují dodnes.