Jak se obléct podle nálady

27. 4. 2025

Ráno otevřete skříň… a nic tam není. Tedy - nic, co byste si chtěli vzít na sebe. Dneska rozhodně ne „tohle s tímto“, dneska nechcete vypadat jako jste vypadali včera nebo jako vaše kamarádky.  Chcete vypadat jako vy – podle toho, jak se právě cítíte. 

Možná ani nevíte proč, ale dneska potřebujete černou mikinu s kapucí. Jindy sáhnete po růžové sukni, i když je venku pošmourno. A někdy prostě nemáte náladu na nic kromě tepláků, co pamatují Karla IV.  Váš šatník je totiž tak trochu vaše náladová mapa.

Duše jako slunce

Když se cítíte dobře, sebejistě a klidně i trochu „extra“, pozná to celý blok. Vytahujete barvy, vzory, volány, široké nohavice nebo top s výstřihem, co si jinak šetříte „na potom“. Barvy jako žlutá, tyrkysová, růžová nebo bílá říkají světu: „Dneska mám chuť zářit.“ Lehoučké látky a vzdušné střihy napovídají, že dneska dýcháte volně – v sobě i kolem sebe.

Nálada na nic

Dny, kdy se necítíte úplně nejlépe, nejsou na parádu – ale na úkryt. A oblečení může být právě tím ochranným štítem. Mikina s kapucí, široký svetr, černá barva, šátek přes vlasy, co si nechcete mýt...  Neznamená to, že se schováváte. Znamená to, že se chráníte. A to je někdy ta největší péče, jakou si můžete dát.

Když potřebujete trochu kuráže

Jsou dny, kdy víte, že to nebude snadné. Důležitý pohovor. Náročné setkání. Schůzka, na které záleží. A právě v těch chvílích potřebujete oblečení, které vás podrží. Červená rtěnka. Kožená bunda. Sako s rameny. Boty, co dělají „klap klap klap“ tak, že vás prostě všichni uslyší. To všechno říká: „Nejen že to dám. Já u toho budu ještě vypadat skvěle.“

Když je duše v klidu

Jsou dny, kdy nepotřebujete vypadat „nějak“. Cítíte se klidně, jemně a v harmonii. Béžová, šedá, zelená, jemná modrá. Bavlna, len, hladká viskóza. Ničím nevyčnívat – a přesto být dokonale sví. Tyhle dny jsou jako objímání stromů a taky tak vypadají.  

Nálady se mění. A to je dobře.

Váš šatník není katalog na „lepší verzi vás“. Každé tričko, každá kombinace něco říká. A vy máte právo se každý den rozhodnout, jak se cítíte – a jak to ukážete (nebo neukážete) světu. Takže příště, až budete stát před skříní a říkat si „já fakt nevím“, zkuste to jinak: Jak se dneska cítím? A co by mě v tom podpořilo?