Jak se ze skláře stal zpěvák, kterého milovala celá republika?
.webp?ts=)
Asi se shodneme na to, že Waldemar Matuška byl fenomén. Ikona české hudby 60. a 70. let, která oplývala charismatem, hlasem hlubokým jako studna a šibalským úsměvem. Kde se objevil, tam to jiskřilo – ať už v divadle Semafor, na koncertním pódiu nebo na filmovém plátně.
Zpíval pop, swing, jazz, country... Hity jako Tereza, Růže z Texasu nebo legendární Slavíci z Madridu zlidověly, ale nikdy neztratily šmrnc.
Waldemar Matuška se narodil jako Vladislav Matuška 2. července 1932 v Košicích. Jeho matka Mia Malinová byla rodačkou z Vídně a dříve zpěvačkou tamních operetních divadel, otec František Matuška se narodil v Praze a pracoval jako vězeňský dozorce.
Vladislav začínal jako sklář, chvíli tahal oponu v divadle – a pak přišel zlom. S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor.
A v roce 1962 získal Zlatého slavíka. Ne jednou. Dvakrát. Jeho popularita rostla raketově a Walda se stal tváří generace. S country kapelou KTO objížděl republiku a šířil nový hudební styl – český tramp-folk.
Vypadal jako český Johnny Cash. V době uhlazených interpretů vynikal mužností, divokostí, špetkou rebelství. Byl jako živel, který se nedal zkrotit.
V roce 1986 emigroval s manželkou Olgou do USA, usadil se na Floridě. Ale srdcem zůstal doma – v Česku. Vracel se, koncertoval a i když zemřel za oceánem, pohřeb měl v Praze.
Dnes možná říkáme, že Walda patřil „našim rodičům“. Ale jeho písně žijí dál. Na festivalech, v rádiích, v rodinných oslavách. Jó, třešně zrály nebo Eldorádo si zpívají prostě a jednoduše všichni.