Konec ozbrojené stráže jedné ideologie

21. 12. 2025

Lidové milice patřily k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším symbolům komunistické moci v Československu. Vznikly krátce po únoru 1948 jako přímá reakce na převzetí moci Komunistickou stranou Československa a samy se označovaly za „ozbrojenou pěst dělnické třídy“. Ve skutečnosti však nešlo o státní složku v pravém slova smyslu.

Lidové milice nestály pod kontrolou vlády, armády ani policie, ale přímo pod vedením KSČ. Byly tak de facto soukromou ozbrojenou silou jedné politické strany, což z nich činilo unikát i v rámci tehdejšího východního bloku.

Členy Lidových milicí se nejčastěji stávali dělníci z velkých podniků, závodů a továren. Oficiálně šlo o „dobrovolníky“, v praxi však byla účast často výsledkem tlaku shora nebo snahy projevit loajalitu režimu. Milicionáři absolvovali vojenský výcvik, účastnili se cvičení a byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi. Jejich úkolem bylo být připraveni zasáhnout v případě krize, tedy ve chvíli, kdy by podle vedení strany hrozilo ohrožení socialistického zřízení.

Lidové milice se výrazně zapsaly do atmosféry politického napětí v klíčových momentech československých dějin. Během Pražského jara v roce 1968 byly připraveny zasahovat proti demonstracím a reformním snahám, spolupracovaly se Sborem národní bezpečnosti a fungovaly jako pojistka režimu pro případ, že by se situace vymkla kontrole. Podobný scénář se opakoval i během sametové revoluce v roce 1989, kdy panovaly obavy, že by milice mohly být použity proti demonstrantům. K takovému rozkazu ale nakonec naštěstí nedošlo.

Pád komunistického režimu znamenal pro Lidové milice nevyhnutelný konec. Jakmile se začal rozpadat monopol jedné strany, ztratila existence stranické ozbrojené síly jakýkoli smysl. Symbolicky i prakticky šlo o jeden z posledních pilířů moci KSČ, který musel zmizet. Dne 21. prosince 1989 bylo rozhodnuto o jejich zrušení a Federální shromáždění oficiálně schválilo rozpuštění Lidových milicí. Tím definitivně skončila éra ozbrojené stráže jedné politické strany. Krátce nato následovaly další legislativní kroky, které uzavřely kapitolu paralelních represivních struktur a otevřely cestu k demokratickému uspořádání státu.