Muž, který dokázal „zviditelnit“ hudbu

15. 5. 2026

Dnes si připomínáme druhé výročí úmrtí Vlastimila Harapese - jednoho z nejvýznamnějších českých baletních umělců, který celý život zasvětil pohybu, hudbě a divadlu.

Byl tanečníkem, hercem, choreografem i dlouholetým šéfem baletu Národního divadla. Především ale člověkem, který dokázal balet přiblížit i lidem, kteří mu běžně nerozuměli.

Od houslí k baletu

K baletu se přitom dostal vlastně náhodou.

Jako malý chtěl hrát na housle. Jeho maminka ho přivedla do hudební školy v Chomutově, kde si učitelé všimli jeho pohybového talentu a doporučili rodičům, aby ho přihlásili na konzervatoř.

Začátky ale nebyly jednoduché.

Harapes později otevřeně přiznával, že na škole neměl zrovna nejlepší známky a dlouho bojoval s technikou i disciplínou. Nakonec však konzervatoř dokončil s vyznamenáním.

A velmi rychle se z něj stal mimořádný talent českého baletu.

Hudbu nechtěl jen slyšet. Chtěl ji ukázat

Právě vztah k hudbě byl pro něj zásadní.

„Na tancování je zajímavé to, že zviditelní hudbu, “ říkal.

A přesně to dělal celý život. Jeho pohyb nikdy nepůsobil mechanicky. Naopak - byl emotivní, přesný a přirozený.

Za jednu ze svých největších rolí považoval Romea v baletu Romeo a Julie, kterého tančil dlouhých dvacet let.

Filmový princ i citlivý herec

Mnoho lidí si Vlastimila Harapese spojuje také s filmem.

Objevil se například v legendární Markétě Lazarové nebo ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde ztvárnil charismatického tanečníka Luboše.

Výraznou stopu zanechal také v psychologickém dramatu Den pro mou lásku po boku Marty Vančurové.

Právě schopnost spojit eleganci baletního umělce s civilním herectvím z něj dělala výjimečnou osobnost české kultury.

Láska jménem Hana Zagorová

Velkou kapitolou jeho života byla také Hana Zagorová.

Tvořili jeden z nejsledovanějších párů české kulturní scény a Harapes o ní vždy mluvil s obrovskou něhou a úctou.

„Byla báječná, “ říkal jednoduše.

Dětí se spolu bohužel nedočkali. Přesto právě vztah s Hanou Zagorovou patřil k nejdůležitějším momentům jeho života.

Miloval psy, spánek i obyčejné věci

Přestože byl ikonou elegance, v soukromí působil velmi civilně.

Měl rád obyčejné hospody, plzeňské pivo a klid. Často říkal, že nejraději spí.

Velkou láskou byla také jeho fenka Alba, kterou si vzal z útulku a která s ním prožila patnáct let.

Jeho odkaz

Vlastimil Harapes odešel před dvěma lety, ale jeho práce zůstává v naší paměti dodnes.

Patřil ke generaci umělců, pro které bylo umění otázkou disciplíny, elegance a pokory. A právě tím dodnes inspiruje další tanečníky i milovníky divadla.