Nejdůležitější produkt roku 1938, o kterém jste nikdy neslyšeli
Největší tech upgrade v koupelně není elektrický kartáček ani sonický zázrak za tři tisíce korun. Je to materiál, ze kterého jsou dnes i nejlevnější kartáčky z drogerie. Rok 1938 přinesl první komerční použití nylonu v historii. Čím jsme si čistili zuby předtím?
Před nylonem
Ještě v první polovině dvacátého století byl zubní kartáček záležitost s překvapivě komplikovaným dodavatelským řetězcem. Štětiny byly zvířecí, nejčastěji kančí, a dovážely se ze Sibiře, Polska nebo Číny. Logika za tím byla. Čím chladnější klima, tím tvrdší štětina, tím „lepší" kartáček. Kvalita ale kolísala, hygiena taky a celý byznys byl závislý na tom, jestli se zrovna nenarušily dodávky ze druhého konce světa.
Zázrak z laboratoře
V roce 1935 se v laboratořích DuPont ve Wilmingtonu v Delaware zrodilo vlákno, které dostalo interní název Fiber 66. Tým vedl chemik Wallace Carothers a výsledek jejich práce byl formálně zakotven patentem US2130948A nazvaným Fiber Forming Polyamides.
Začátek syntetické éry
24. února. Tohle datum je v historii nylonu klíčové. Zatímco punčochy z nylonu se do povědomí zapsaly až o pár let později, a staly se popkulturním symbolem, první komerční produkt z tohoto materiálu byl mnohem prozaičtější.
Firma Dr. West spustila výrobu kartáčku nazvaného Miracle Tuft Toothbrush. Štětiny nesl označení EXTON, byl zabalený ve sterilním skleněném obalu a marketing zněl pro rok 1938 skoro jako sci-fi. Odolnost vůči vodě, žádné vypadávání štětin, konzistentní kvalita a delší životnost.
Proč to dává smysl i zpětně
Nylon byl, oproti štětinám, standardizovaný, voděodolný a vyráběl se za podmínek, které šlo kontrolovat. Pro průmysl to byl skok od řemesla k reprodukovatelné výrobě. Pro zákazníka to znamenalo kartáček, který se choval pokaždé stejně.
Zubní kartáček se stal jedním z prvních míst, kde se plně syntetický materiál dostal do každodenní rutiny stovek milionů lidí a to dávno předtím, než kdokoli začal řešit, co s ním jednou udělá.
Moderní realita a udržitelnost
„Eko kartáček" je dnes marketingový pojem, který by si zasloužil trochu skepse. Bambusová rukojeť vypadá dobře a je rozhodně lepší než plast, ale štětiny jsou v naprosté většině případů pořád syntetické. Nylon nebo jeho variace. Plast z kartáčku totiž nejde jednoduše vyměnit, aniž by se kompromitoval výkon nebo cena.
Pokud vás toto téma zajímá, řešením není impulsivní nákup dražšího eko modelu. Jsou to výměnné hlavice u elektrických kartáčků, sběrné programy některých výrobců nebo prostě méně časté výměny kartáčků za hezčí. V tom má rok 1938 vlastně pořád co říct.