Neuvěřitelný příběh prvního telefonátu
.webp?ts=)
„Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás.“ Tak zněla úplně první věta, která kdy prošla telefonem. Psal se rok 1876 a právě se odehrála revoluce v komunikaci.
V 19. století se posílaly zprávy převážně telegrafem – pípání, tečky a čárky. Pak přišel Alexander Graham Bell, mladý Skot, který učil děti se sluchovým postižením, a napadlo ho, co kdybychom přes dráty posílali místo pípání lidský hlas.
Nebyl ale jediný. Podobný nápad měl i Ital Antonio Meucci a Američan Elisha Gray. Jenže Bell měl výhodu – rozuměl tomu, jak funguje hlas, zvuk i technika. A pomáhal mu šikovný mechanik Thomas Watson. Experimentovali s elektromagnety, jazýčky, dráty… a 2. června 1875 zazněl první zvuk po drátě. Jen obyčejné cink, ale to stačilo – vibrace se přenesla elektricky. Bell si poznamenal, že princip telefonu je na světě.
Do konce roku už měl v ruce funkční prototyp.
První opravdový hovor byl čistá náhoda. Bell si při testování omylem polil kalhoty kyselinou z baterie a reflexivně zakřičel do mikrofonu: „Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás!“ Watson, o patro výš, ho uslyšel. Jasně, srozumitelně. A byl v šoku. Právě se odehrál první telefonní hovor v historii.
Bell podal patent 14. února 1876 – jen pár hodin před Elishou Grayem. Získal ho o tři týdny později. Gray zuřil, Meucci neměl peníze… a Bell začal měnit svět. Založil Bell Telephone Company a v červnu 1876 ohromil světovou výstavu ve Filadelfii: hudba a hlas živě přes drát. Lidi nevěřili vlastním uším.
Díky telefonu mohli lidi poprvé mluvit v reálném čase na dálku. Z telegrafní doby jsme přešli do nové éry – podnikání, média i každodenní život se změnily. V roce 1881 už bylo v USA 150 000 telefonů. Dnešní hovory přes 5G, internet a appky jako FaceTime nebo WhatsApp - to všechno má kořeny v roce 1876. V momentě, kdy si jeden vědec polit kalhoty a druhý ho uslyšel po drátě.