Plastový král našeho dětství

5. 5. 2025

Má sotva 8 cm, ale zvládá obsluhovat míchačku, zachraňovat lidi z požárů i hlídat dopravu. Igráček – československý fenomén, co přežil komunismus, sametovku i nástup digitálních superhrdinů.

Poprvé se objevil v roce 1976 – začínal jako zedník s kbelíkem a míchačkou. Vznikl v pražské dílně IGRA, podle které dostal i jméno. Zatímco Západ tehdy ujížděl na Playmobilu, my jsme měli Igráčka. Vyráběl se ručně, postavičky se skládaly z pár dílů, ale možností bylo nespočet. Zedník, hasič, kuchař, maminka s kočárkem... Miniaturní svět profese za profesí.

V 80. letech byl Igráček skoro v každé domácnosti. Děti ho braly všude – do školy, do vany, na chatu. Vyměňovaly si figurky, ztrácely čepice a psaly dopisy Ježíškovi s přáním: „Ten s helmou, prosím.“ Do konce dekády vzniklo přes dvacet různých postaviček a pořád přibývaly.

Po revoluci přišla konkurence. Lego, Playmobil, akční figurky... Igráček, zatížený mimo jiné normalizační propagandistickou minulostí, pomalu ztrácel lesk. V roce 2006 výroba končí. Krabice mizí z regálů, Igráček žije jen ve vzpomínkách a bazarech.

Pak ale přišel rok 2010 a s ním Miroslav Kotík z firmy Efko. Ten legendu oživil. Odkoupil formy, práva, značku. Dnes se Igráček zase vyrábí – modernější (má třeba nos nebo otočné zápěstí), ale pořád věrný svým kořenům. Figurky se kompletují ručně na Vysočině a každý rok jich přibývá kolem 200 000.

Zajímavosti, co vás možná minuly:

• Igráček byl částečně inspirací pro německý Playmobil.

• Během covidu vyšla edice s rouškou – a musel se kvůli tomu na čas vrátit k „beznosému“ designu.

• Dnes se prodává i v zahraničí – pod jménem Pokeeto (protože „Igráček“ nikdo nevysloví).