Proč se beraní roh rozeznívá už více než tři tisíce let?

7. 8. 2026

Nevypadá jako hudební nástroj, přesto jeho zvuk patří k nejstarším na světě. Šofar je jednoduchý beraní roh, který se používá při židovských náboženských obřadech už po tisíciletí. Nemá klapky ani ventily, přesto dokáže vydat silný a pronikavý tón, který měl vždy hluboký duchovní význam.

Na rozdíl od trubky nebo lesního rohu neslouží k přehrávání melodií. Jeho úkolem je svolávat, varovat, připomínat a vést člověka k zamyšlení.

Jeden z nejstarších hudebních nástrojů

Šofar patří mezi nejstarší dochované dechové nástroje na světě. Jeho historie sahá až do starověkého Izraele, kde se o něm opakovaně zmiňuje Starý zákon.

V biblických dobách se jeho zvuk používal při významných náboženských obřadech, korunovacích králů, svolávání lidu nebo jako varování před nebezpečím. Podle Bible zazněl například při pádu hradeb města Jericha nebo při zjevení Desatera na hoře Sinaj.

Proč právě beraní roh?

Šofar se nejčastěji vyrábí z rohu berana, někdy také z antilopy nebo kozorožce. Naopak rohy krav nebo býků se v židovské tradici běžně nepoužívají. Připomínaly by totiž příběh zlatého telete, které se stalo symbolem modloslužby.

Každý roh je originál. Liší se délkou, zakřivením i barvou, a proto má každý šofar také trochu jiný zvuk.

Hraje se na něj úplně jinak

Na první pohled připomíná šofar jednoduchou trubku, jeho ovládání ale není snadné.

Hudebník přikládá ústa k úzkému otvoru a pomocí vibrace rtů vytváří tón. Nejsou zde žádné klapky ani ventily, které by měnily výšku tónu. Výraz vzniká především silou dechu a technikou hráče.

Právě proto není cílem hrát melodie, ale několik přesně daných zvukových signálů.

Každý tón má svůj význam

Při významných svátcích nezní šofar náhodně. Tradičně se používají čtyři základní signály.

Tekia je dlouhý, nepřerušený tón symbolizující důstojnost a jednotu.

Ševarim tvoří tři kratší tóny a připomínají zlomené lidské srdce.

Terua je série rychlých přerušovaných tónů, která má člověka probudit z duchovní lhostejnosti.

Na závěr zaznívá Tekia gedola - mimořádně dlouhý tón, který uzavírá celý obřad.

Nejdůležitější okamžik přichází na podzim

Zvuk šofaru je neodmyslitelně spojen především se svátkem Roš ha-šana, tedy židovským Novým rokem.

Právě tehdy jeho tóny vybízejí člověka k zamyšlení nad uplynulým rokem, k sebereflexi a duchovní obnově. Šofar zaznívá také během svátku Jom kipur, který je nejvýznamnějším dnem židovského kalendáře. Dlouhý závěrečný tón symbolicky uzavírá období pokání.

Nástroj, který není určen pro koncerty

Přestože je šofar hudebním nástrojem, jeho hlavním účelem nikdy nebyla zábava.

Nevznikl proto, aby bavil posluchače nebo doprovázel zpěv. Jeho zvuk má především duchovní význam. V židovské tradici představuje výzvu k probuzení svědomí, připomínku víry i spojení s dávnou historií.

Právě proto se jeho podoba i způsob používání během staletí téměř nezměnily.