Propaganda nebo radost z pohybu?

23. 6. 2025

Byly monumentální, okázalé, barevné a zároveň přísně choreografované ve jménu kolektivního ducha. Spartakiády - gigantické tělovýchovné slavnosti pořádané v duchu socialistické ideologie, měly být nejen oslavou pohybu, ale i demonstrováním jednoty lidu pod vedením komunistické strany.

Ta úplně první celostátní spartakiáda se odehrála 23. června 1955 na pražském Strahově. Byla vyvrcholením oslav 10 let od osvobození republiky Rudou armádou. Do akce se tehdy zapojilo přes 1,6 milionu cvičenců, kteří byli rozděleni do bezmála třiceti skladeb – od pionýrů a studentů přes vojáky až po dělníky. Na stadionu se tak střídala obrazová choreografie s tanky, poletujícími holuby a jasně rudými vlajkami. 

O pět let později, v roce 1960, přišla další spartakiádní vlna – tentokrát už v duchu nově přijaté socialistické ústavy. Akce byla ještě masivnější: 750 000 cvičících přímo na Strahově, další dva miliony diváků a 17 skladeb, nacvičovaných po celé republice. Atmosféra byla nadále oficiální a „rudá“, ale do choreografií se už pomalu začaly vplétat i lidové písně a civilnější prvky. Někde mezi holubicí míru a znakem SSSR se objevovaly úsměvy, radost z pohybu  a třeba i trochu tance navíc, než bylo předepsáno.

Spartakiády byly a jsou zrcadlem doby. Kolektivismus na první, druhý i třetí pohled, ale zároveň živý fenomén, který zasáhl celé generace. Pro mnohé pamětníky dnes představují zvláštní směs vzpomínek: absurdní přesnost, ale i dětské nadšení a hrdost.

Ať už v tom vidíte propagandu, nebo jen synchronizovaný pohyb v teplákách, jedno je jisté – spartakiáda byla zážitek, který dokázal zaplnit stadion i kolektivní paměť.