První Dakar v českých barvách!

22. 1. 2026

Letošní dakarské dobrodružství Čechům tak úplně nevyšlo. Martin Prokop začal na novém Fordu Raptor slibně, chvíli byl dokonce na celkovém druhém místě, ale v závěru smolně vyválel auto a ztratil spoustu času. V kategorii kamionů Martin Macek nedokázal obhájit loňské vítězství v kategorii kamionů a dojel na čtvrtém místě. Na stříbrnou pozici ale nakonec dosáhl Aleš Loprais - a tohle příjmení zná ve slavné rallye opravdu každý.

Dnes je to totiž přesně 38 let, co na pláži Růžového jezera v senegalském Dakaru jeho strýc Karel Loprais s posádkou Radomír Stachura a Tomáš Mück oslavil první vítězství v historii českého (tehdy československého) motorsportu na Rallye Paříž–Dakar v kategorii kamionů! Jeho Tatra 815 4×4 porazila všechny soupeře a stala se legendou. A Karel Loprais si vysloužil přezdívku „Monsieur Dakar“!

Tehdy se ještě opravdu jezdio z Paříže do Dakaru, dnes to kvůli nejrůznějším politickým a bezpečnostním důvodům nejde a momentálně se jezdí v Saúdské Arábii. Dakarská rallye ročníku 1988 ale byla jedna z nejtěžších v historii: 12 874 km přes pouště, vyschlé řeky, hory a bahno, od Paříže přes Alžír, Mali, Mauritánii až do Dakaru. Startovalo 311 aut, 183 motorek a 109 kamionů – kterých do cíle dorazilo jen 30! Loprais jel s tovární Tatrou, která měla vzduchem chlazený motor V8 o výkonu kolem 400 koní, speciálně vyztužený podvozek s centrálním nosným rámem a odolnost skoro jako tank. V průběhu rallye se strhl souboj s o něco zkušenějším Jiřím Moskalem na LIAZu – Loprais vedl, ale Moskal tlačil až do konce. Nakonec vyhrál Karel, ale náskok (po skoro dvou týdnech) činil jen 9 minut a 23 sekund!

Tohle vítězství bylo obrovský šok: v socialistickém Československu, kde se auta vyráběla „pro lid“, najednou Tatra porazila Mercedesy, DAFy a Volva! Celý národ byl přilepený k televizím, noviny byly plné fotek, děti malovaly Tatry do sešitů. Byl to první z celkem šesti triumfů Karla Lopraise (1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001) – což je rekord, který drží dodnes.

Tatra 815 z roku 1988 stojí dnes v Muzeu nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici – pořád vypadá jako dravec! Byla to euforie, osobně jsem byl na autogramiádě všech účastníků Dakaru, která se tenkrát konala v Kotvě a podepsanou knížku mám v poličce dodnes. Byla to éra dobrodruhů a postupného nástupu svobody.