Režisér, který dal českému venkovu nesmrtelnou podobu

10. 5. 2026

Jméno Zdeněk Troška patří k těm, která v české kinematografii vyvolávají okamžitou reakci. Pro někoho kontroverze, pro jiného jistota zábavy. Jedno se mu ale upřít nedá - jeho filmy znají celé generace.

Muž, který dokázal přenést obyčejný život na vesnici na filmové plátno tak, že se stal součástí české kultury.

Fenomén Slunce, seno

Nejslavnější Troškova trilogie Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika dodnes patří mezi nejreprízovanějším českým filmům.

Zajímavé je, že původně nešlo o žádný velký plán. Troška chtěl jen zachytit prostředí, které důvěrně znal - jihočeskou vesnici, její humor, vztahy i absurditu každodennosti. Výsledkem byl autentický svět, který diváci přijali za vlastní.

Rodné Hoštice se díky tomu proměnily v místo, kam dodnes míří fanoušci z celé republiky.

Odmítaný i milovaný

Když měl první díl premiéru, reakce nebyly zdaleka jednoznačné. Kritika film nešetřila a mnozí mu předpovídali rychlý konec.

Realita? Přesný opak.

Dnes jde o národní poklad, který televize pravidelně nasazují vždy, když chtějí oslovit široké publikum.

Režisér, který věděl, kdy skončit

Na svém kontě má zhruba 25 filmů a 10 pohádek. Vedle venkovských komedií bodoval i pohádkami jako Princezna ze mlejna nebo sérií Babovřesky.

Přesto se rozhodl s filmováním skončit.

Bez dramat, bez velkých oznámení. Jednoduše uzavřel jednu kapitolu. Podle jeho slov přišel ten moment přirozeně - pocit, že už není potřeba nic dalšího dokazovat.

Život mimo kamery

Dnes žije klidněji. Čte, tráví čas doma a drží si odstup od veřejného života, i když zájem fanoušků neutichá.

Když už se s nimi setká, bere to jako potvrzení, že jeho práce měla smysl. A právě to je pro něj důležitější než filmová ocenění.

Humor, který přežil dobu

Jedna věc se u něj nemění - nadhled. Schopnost dívat se na svět s humorem a nebrat věci příliš vážně.

Možná právě proto jeho filmy oslovují mnoho lidí. Nejsou postavené na dokonalosti, ale na pravdivosti a lidskosti.

Odkaz, který zůstává

Zdeněk Troška nikdy netočil „vysoké umění“ pro úzký okruh diváků. Točil filmy pro lidi. A lidé mu to vrátili.