Šest let bez Karla Gotta

1. 10. 2025

Dnes si připomínáme šesté výročí odchodu Karla Gotta. Hlasu, který formoval domácí pop napříč generacemi a bez nadsázky přerostl i hranice Česka. Za více než půlstoletí kariéry se prodaly desítky milionů jeho nahrávek a stal se nejúspěšnějším českým interpretem.

Během života vydal 293 sólových alb doma i v zahraničí a nazpíval okolo 2 500 písní v češtině, němčině, latině, angličtině, slovenštině, maďarštině, italštině i ruštině. V anketách Zlatý/Český slavík posbíral rekordních 42 vítězství, přes 120 televizních ocenění, 32 zlatých desek, jednu diamantovou a dvě sošky Anděl.

Cesta k legendě nebyla ale tak docela přímočará. Rodák z Plzně původně mířil k malířskému plátnu, ale nakonec se roku 1960 dostal na pražskou konzervatoř, kde studoval operní zpěv. Průlom přišel se Semaforem a písní Oči sněhem zaváté, která mu otevřela dveře k prvnímu Zlatému slavíkovi. Po éře na scéně Apollo s bratry Štaidlovými nastoupil po jeho boku Orchestr Ladislava Štaidla a zrodily se hity jako byl třeba Trezor. Karel Svoboda mu v té době složil nesmrtelnou Lady Carneval.

V sedmdesátých letech pravidelně vyprodával sály v Československu i v Německu, sbíral zlaté desky a jeho žánrový záběr sahal od popu po operetní melodie. 

V osmdesátých letech pak přišly velké haly, televizní show, titul národní umělec a v prosinci 1989 zpíval na Václavském náměstí hymnu s Karlem Krylem. Záměr ukončit kariéru v roce 1990 nakonec odvolal. A dobře udělal, devadesátky přinesly Síň slávy Anděl, projekt GOJA s Františkem Janečkem, rekordní prodeje a dobročinné aktivity. 

Po roce 2000 přidal další ikonické milníky. Carnegie Hall, opakovaně vyprodanou O2 arenu a další rekordně prodávaná alba. Po onemocnění lymfomu v roce 2015 se vrátil na pódia, v roce 2018 vydal dojemnou baladu Ta pravá a o rok později dojal duetem s dcerou Charlottou. V září 2019 oznámil akutní leukémii a v noci na 1. října 2019 zemřel doma na Bertramce. Následovaly mimořádné pietní dny. 11. října prošlo Palácem Žofín přibližně 50 tisíc lidí, 12. října se v katedrále sv. Víta konal pohřeb se státními poctami. Ostatky byly zpopelněny a uloženy na Malvazinském hřbitově.

Jeho odkaz žije v hudbě, vzpomínkách i národní kulturní paměti. Když si ho dnes připomínáme, díváme se nejen na kariéru rekordmana, ale i na příběh umělce, který dokázal proměnit sen kluka z Plzně v symbol celé éry.