Škroupův Dráteník otevřel cestu Smetanovi i Dvořákovi

2. 2. 2026

Přesně před dvěma sty lety se v Praze odehrál moment, který dnes můžeme bez přehánění označit za jeden z úplných začátků české národní hudby. 2. února 1826 měla ve Stavovském divadle premiéru opera Dráteník, vůbec první původní česká opera.

Za jejím vznikem stál tehdy teprve pětadvacetiletý František Jan Škroup, kapelník Stavovského divadla, který se právě tímto dílem zapsal do historie jako jeden z průkopníků české operní tvorby. Libreto v češtině napsal básník Josef Krasoslav Chmelenský a Škroup skladbu vytvořil podle tehdejších evropských vzorů, konkrétně vídeňského singspielu a francouzské opéra comique. Sám ji označil za svou první skutečně významnou kompozici, opus 1.

Premiéra byla podle dobových ohlasů mimořádně silným zážitkem. Publikum i herci spontánně tleskali. Škroup navíc nebyl jen skladatelem, ale i člověkem přímo uprostřed dění. Orchestr sám dirigoval a v titulní tenorové roli vystoupil jako hlavní postava Dráteníka. 

František Škroup, původem z Osic u Hradce Králové, byl mimořádně plodným skladatelem českých i německých oper. Úspěch Dráteníka mu zajistil pevné místo ve Stavovském divadle, kde se stal druhým kapelníkem a později vedl i česká představení. Samotná opera se na repertoáru udržela neobvykle dlouho.

A právě kolem Dráteníka se začala rodit ještě jedna zásadní tradice. Do představení se postupně vkládala píseň Kde domov můj, která tehdy samozřejmě ještě nebyla hymnou, ale teprve vznikajícím symbolem českého národního uvědomění. Melodii složil právě Škroup, text napsal Josef Kajetán Tyl.

Dráteník je tak nejen první novodobá česká opera, ale také symbol začátku cesty k národní hudební tvorbě, která později vyústila v díla Smetany, Dvořáka nebo Janáčka.