Stroj, který odhalil „božskou částici“ a hledá temnou hmotu
.webp?ts=)
V médiích se tehdy psalo o „stroji času“, „černých dírách“ i „klíči k tajemství vzniku vesmíru“. Apokalypsa se nekonala. Naopak. 10. září 2008 spustil CERN u Ženevy svůj Velký hadronový urychlovač. Za sedmnáct let přinesl zásadní vědecké objevy a posunul hranice lidského poznání.
Urychlovač je schovaný v 27 km dlouhém podzemním tunelu, kde dva svazky protonů nebo těžkých iontů krouží rychlostí 99,9999991 % rychlosti světla. V momentě srážky vznikají podmínky podobné těm po Velkém třesku. Ovšem jen v mikroměřítku a pod kontrolou.
Uvnitř panuje ultravysoké vakuum a teploty blízké absolutní nule. Data z kolizí zaznamenávají obří detektory jako ATLAS nebo CMS a analyzují je tisíce vědců z celého světa, včetně Česka.
Hlavním cílem LHC bylo potvrdit existenci Higgsova bosonu, částice, která dává hmotnost všem ostatním. V červenci 2012 vědci z CERNu oznámili, že ji skutečně našli. Objev, který přinesl Nobelovu cenu a uzavřel poslední kapitolu Standardního modelu částicové fyziky.
Nezůstalo ale jen u „božské částice“. Dokázal vytvořit i kvark-gluonové plazma, jednodušeji stav hmoty z raného vesmíru, a objevil nové částice, jako třeba pentakvark.
Jen pár dní po spuštění přišla vážná porucha a na 14 měsíců byl mimo provoz. Po opravách a modernizacích ale běží na vyšší výkon a pomáhá hledat temnou hmotu, studovat asymetrii hmoty a antihmoty nebo vlastnosti neutrin.
Spolupracuje na něm 22 členských států CERNu a řada dalších zemí. Česko přispívá ročně kolem 200 milionů Kč, ale know-how a technologie z CERNu mají využití i mimo fyziku, třeba v medicíně nebo při monitorování životního prostředí.
Do budoucna vědci plánují třeba urychlovače s obvodem 100 km. A jestli přijdou nové objevy o temné hmotě, paralelních vesmírech nebo jiných záhadách, ukáže čas.