Tradice, bez které si koncerty už neumíme představit

15. 6. 2026

Kapela dohraje poslední píseň, poděkuje publiku a zmizí v zákulisí. Světla se nerozsvítí, diváci začnou tleskat, pískat a skandovat. Po několika minutách se muzikanti vrátí na pódium a zahrají ještě jednu nebo dvě skladby navíc.

Přídavky dnes považujeme za samozřejmou součást koncertů. Ve skutečnosti ale mají překvapivě dlouhou historii a jejich význam se v průběhu času výrazně změnil.

Kde se přídavky vzaly?

Tradice přídavků sahá až do 18. století.

Už tehdy se při operních a klasických koncertech stávalo, že publikum reagovalo na mimořádně povedené vystoupení tak bouřlivě, až si doslova vynutilo jeho zopakování. Diváci hlasitě volali, tleskali a žádali, aby umělci zahráli árii nebo skladbu ještě jednou.

V některých případech se opakovaly celé části koncertu přímo během večera.

Dokonce se objevily obavy, že nadšení publika narušuje původní podobu hudebních děl. Někteří skladatelé proto opakování skladeb příliš nevítali.

Od spontánního nadšení k plánované součásti koncertu

Dříve byly přídavky skutečně spontánní.

Umělci nikdy nevěděli, zda si je publikum vyžádá. Pokud byl potlesk vlažný, koncert jednoduše skončil.

Dnes je situace jiná.

Na většině velkých koncertů jsou přídavky předem součástí scénáře. Muzikanti přesně vědí, kdy odejdou z pódia, jak dlouho nechají publikum čekat a jakými skladbami se vrátí.

Často jde o nejslavnější hity večera.

Někteří fanoušci proto s nadsázkou tvrdí, že největším překvapením dnešních koncertů by bylo, kdyby žádný přídavek nepřišel.

Proč umělci z pódia odcházejí?

Důvodů je několik.

Jedním z nich je psychologie. Krátká pauza vytvoří napětí a očekávání. Publikum má pocit, že si návrat kapely zasloužilo svou energií a potleskem.

Velkou roli hraje také dramaturgie koncertu. Přídavek umožňuje oddělit hlavní část vystoupení od velkého finále.

A právě závěr bývá tím, co si lidé z koncertu pamatují nejvíce.

Psychologové tomu říkají „efekt vrcholu a konce". Celkový dojem totiž často hodnotíme podle nejsilnějšího okamžiku a toho, jak zážitek skončil.

Jaké písně zaznívají nejčastěji?

Přídavek bývá vyhrazen pro skladby, na které fanoušci čekají celý večer.

Mnoho kapel si své největší hity schovává právě na úplný závěr. Diváci tak odcházejí domů s pocitem, že slyšeli přesně to, kvůli čemu přišli.

Občas ale umělci publikum překvapí.

Místo největšího hitu zahrají akustickou verzi známé skladby, vytáhnou píseň, kterou dlouho nehráli, nebo pozvou na pódium hosta.

Právě tyto nečekané momenty bývají pro fanoušky nejcennější.

Když publikum odmítlo odejít

Historie zná i případy, kdy si diváci vyžádali ne jeden, ale několik přídavků.

Někteří operní pěvci v minulosti opakovali árie dvakrát i třikrát během jednoho večera. Na rockových a popových koncertech zase není výjimkou, že kapela přidá několik dalších skladeb, pokud je atmosféra mimořádná.

Rekordy v délce potlesku drží především světově proslulé operní domy. V některých případech trval aplaus i více než hodinu.

Malý rituál, bez kterého by to nebylo ono

Přídavky dnes možná působí jako předem domluvená hra mezi publikem a umělci.

Přesto mají své kouzlo.

Jsou poděkováním fanouškům, poslední společnou chvílí a připomínkou, že koncert není jen seznam odehraných písní. Je to živý zážitek, který vzniká mezi pódiem a lidmi pod ním.

A tak i když všichni tušíme, že se kapela za pár minut vrátí, stejně tleskáme dál.