Tři závody, tři zlata

19. 7. 2025

Píše se léto 1952. Helsinky. Na dráhu nastupuje Emil Zátopek – jméno, které se během pár dnů zpíše do historie sportu zlatou. Tři závody. Tři zlaté medaile. 5 000 m. 10 000 m. A poprvé v životě i maraton. 

Trénoval šíleně. Běhal s těžkými botami, v zimě, do kopce, klidně i se svou ženou Danou na zádech. Jeho styl běhu byl všechno, jen ne elegantní. Ale fungoval. A ve stejný den, kdy Emil vyhrál zlato na 5 000 m, Dana Zátopková vyhrála hod oštěpem výkonem 50,47 metru. Ve všech třech těchto disciplínách navíc překonal olympijské rekordy.

Svou zlatou medaili z maratonu se pokusil obhájit na olympijských hrách v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1958.

Zátopek inspiroval další. Třeba v roce 1980 v Moskvě – Jarmila Kratochvílová brala stříbro na 400 m. A v Atlantě 1996 už samostatná Česká republika přivezla hned několik úspěchů: Jan Železný zlatý v oštěpu, Martin Doktor dvě zlata z kanoistiky, Štěpánka Hilgertová zlato ve vodním slalomu. Dvořák, Novotná – silná generace, která navázala na Zátopkův odkaz.

Zátopek byl dříč. Vždycky šel na doraz. V cíli ho často museli podepřít, ale nikdy si nestěžoval. Ukázal, že limity jsou v hlavě. A že disciplína může být silnější než všechno ostatní.

Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Málokdo dokázal posunout hranice lidských možností tak jako on a jeho příběh nepřestává inspirovat nové sportovce.