Začátek konce nacistické okupace
.webp?ts=)
Pátého května 1945 se druh světová válka nevyhnutelně blížila ke svému konci. Hitler byl mrtev, ale části jeho vojsk ještě pořád bojovaly. Zatímco někde už se lidé otevřeně stavěli na odpor proti lépe vyzbrojeným a vycvičeným vojákům, jinde se pořád zbytečně a nesmyslně umíralo.
V Praze toho dne vypuklo spontánní povstávní proti nacistické okupaci. Čeští občané, podporovaní odbojovými skupinami a Českým rozhlasem, který vyzval k odporu, obsadili klíčové body města. Povstalci, včetně skupiny Vlasovců, bojovali proti přesile německých jednotek. Povstání, které trvalo do 8. května, přineslo těžké ztráty – přes 1 700 mrtvých na české straně – ale ukázalo odhodlání národa vymanit se z nacistického jha.
Dvěstě kilometrů jižněji se v ten samý den odehrávalo jiné drama - jednotky americké armády vstoupily do koncentračního tábora Mauthausen nedaleko Linze, jen pár desítek kilometrů od českých hranic. I ostřílení hrdinové, kteří přežili vylodění v Normandii, bitvu v Ardenách a další hrůzy války, neskrývali své zděšení z toho, co v Mauthausenu nalezli. Byl to jeden z nejkrutějších nacistických koncentráků, kde zahynulo více než 90 tisíc vězňů. Další spousty jich ve stavu naprostého vyhladovění a vyčerpání nalezli ještě naživu, ale jejich fyzická i psychická rekonvalescence trvala další roky.
Nedaleko Olomouce se ustupující nacistické jednotky mstily za partyzánskou činnost. V obci Javoříčko němečtí vojáci povraždili 38 mužů a zapálily všechny domy. Javoříčko se stalo symbolem nesmyslných civilních ztrát a nezměrné ceny, jakou má svoboda.
Dnes už je lidí, kteří pamatují konec druhé světové války, jen velmi málo. Ani my mladší bychom ale rozhodně neměli zapomínat na to, jaké utrpení válka přináší a jakou odvahu je třeba projevit tváří v tvář agresorovi, který napadne cizí zemi.