Zlatý hattrick, který spojil národ
.webp?ts=)
Máme tady zase hokejové mistrovství a fandí celý národ! Pojďme si dnes společně udělat takový malý hokejový výlet do 13. května 2001. Hannover. Finále mistrovství světa. Češi prohrávají s Finskem 0:2 a vypadá to bledě. Národ nervózně sedí u obrazovek, okusuje nehty (někdo i šály), a naděje visí na vlásku.
Nejdřív snížil Martin Procházka, ale naděje pořád jen doutnala. Pět minut před koncem to tam ale s pořádnou dávkou štěstí napral Jiří Dopita a bylo vyrovnáno. V prodloužení pak přišla zlatá chvíle pro Davida Moravce. Český nároďák právě potřetí za sebou dobyl svět. Komentátor Robert Záruba v tu chvíli pronese dnes již legendární větu: „Vítej zlatý hattricku! Jsme potřetí za sebou mistry světa!“ Po návratu domů čekalo český tým Staroměstské náměstí plné lidí, vlajek, radosti a pivo teklo proudem. Oslavy nebraly konce, vlajky visely z balkonů, a mexické vlny jely napříč republikou.
I po více než dvou desetiletích zůstává duch tehdejšího vítězství živý v nové generaci. Děti, které sledovaly Moravcův vítězný gól v prodloužení už vyrostly a někteří z nich dnes sami oblékají reprezentační dres nebo alespoň vedou své děti k lásce k hokeji. Je to dědictví a vášeň, jež spojuje generace. Kdykoli dnes národní tým nastoupí na led, tisíce srdcí po celé zemi znovu bijí společně – s hrdostí na minulost a s nadějí, že jednou opět zažijí podobnou euforii jako v tom magickém roce 2001.