Zmenšený princip cívkového magnetofonu přinesl moderní hudbu za železnou oponu

13. 1. 2025

Vinylové desky dodnes přežívají jako skvělý způsob, jak si pustit muziku „postaru“. Mají spousty výhod, když se o ně dobře staráte, vydrží věky. Ale mají také svá omezení, kvůli kterým hudební průmysl už od začátku hledal nejrůznější alternativy. Jednu z největších revolucí přinesla kompaktní kazeta - a přitom na ní nebylo vlastně nic převratně nového.

Polyesterová páska s magnetickým povrchem s k nahrávání muziky používala už od druhé světové války, jen ve formě cívek, které se nasazovaly na cívkový magnetofon, musely se zavádět a když vám vyklouzly z ruky, měli jste o zábavu s namotáváním postaráno.

Začátkem šedesátých let ale společnost Philips zadala dvěma týmům úkol celý systém zmenšit a přizpůsobit ho domácímu využití. Výsledkem byla malá kazeta se dvěma cívkami a navinutou páskou o šířce 3,81 mm se čtyřmi stopami (stereo každým směrem). Tým vedený Lou Ottensem představil kompaktní kazetu v roce 1963 v Evropě a o rok později v USA.

Jenže to ještě nebyly ty kazety, které známe. Vypadaly stejně, ale byly určeny především pro diktafony a nedisponovaly dostatečně kvalitním záznamem, aby uspokojily hudební nadšence. Až začátkem sedmdesátých let se objevily pásky označené Chromium (IV) Oxide CrO2, které společně s technologií omezení šumu Dolby B odstartovaly éru oblíbenosti mezi Hi-Fi komunitou. Začaly se objevovat kvalitní přehrávače jako součásti drahých věžových soustav.

Jednou z hlavních předností kazety bylo, že jste si jí mohli prostě strčit do kapsy a snadno jí odnést třeba na večírek ke kamarádům. Zároveň to ale byl problém, protože na rozdíl od velkého LP Vinylu se kazeta dala výrazně snadněji ukradnout z obchodu. Prodejci hudby na tehdejším západě proti tomu bojovali nejrůznějšími způsoby, od přivazování kazet k regálům, až po větší obaly, které umožnily přidávat k nahrávkám bonusové materiály.

Druhou nespornou výhodou kazet bylo, že umožňovaly nahrávání. Stačilo mít dva kazeťáky nebo tzv. „dvojče“. Na jedné straně jste pustili originál a na druhé jste měli celkem kvalitní kopii. To byla záchrana zejména pro země za železnou oponou, kde byl přístup k originální světové hudbě velmi omezený. Nahrávalo se z pásek, z vypůjčených gramodesek i z jiných kazet. Na západě zase vznikl fenomén Mixtape - ale o něm, stejně jako o další legendě jménem Walkman, si povíme zase někdy jindy.