Zpěvák mezi dvěma světy, který našel cestu ke svým kořenům v hudbě

19. 10. 2026

Některé hlasy poznáte během několika vteřin. Jeden takový patří i belgickému zpěvákovi a skladateli Taminovi, jehož podmanivý projev se pohybuje na hranici alternativního rocku, folku a melancholického popu. Jeho písně mají zvláštní schopnost posluchače zpomalit a vtáhnout do vlastního světa. Za jejich atmosférou ale nestojí jen výrazný hlas. Důležitou roli v nich hraje také rodinná historie a hudební tradice, ke které Tamino postupně hledal cestu.

Belgické dětství a egyptské kořeny

Tamino-Amir Moharam Fouad se narodil v roce 1996 v belgickém městě Mortsel nedaleko Antverp. Jeho matka je Belgičanka a otec pochází z Egypta. Rodiče se rozešli, když mu byly tři roky, a Tamino vyrůstal především s matkou v Belgii. Právě ona mu představovala pestrý hudební svět: doma poslouchali klasickou hudbu, jazz, Beatles i arabské nahrávky.

Významné místo v rodinné historii má jeho dědeček Muharram Fouad, slavný egyptský zpěvák a herec, který patřil k významným osobnostem tamní populární hudby. Tamino s ním kvůli jeho předčasné smrti nemohl strávit mnoho času, jeho hlas a nahrávky však poznával později. Dědečkova tvorba pro něj představovala spojení s částí rodiny i kulturou, ve které sám nevyrůstal.

Tamino přitom otevřeně mluvil o tom, že se cítil především jako člověk vychovaný v Belgii. Arabsky nemluví a s egyptským prostředím se seznamoval postupně. Hudba mu ale umožňovala přiblížit se rodinným kořenům způsobem, který nevyžadoval znalost jazyka. Melodie, hlasové ozdoby a atmosféra starších arabských nahrávek pro něj měly význam ještě dřív, než začal jejich vliv vědomě zkoumat.

Zlatá éra arabské hudby v jeho vlastní tvorbě

Tamino si oblíbil zejména arabskou hudbu padesátých a šedesátých let, období spojované s velkými hlasy a bohatými orchestrálními aranžemi. Poslouchal například egyptského zpěváka Abdel Halima Hafeze, legendární zpěvačku Umm Kulthum nebo libanonskou umělkyni Fairuz. Právě jejich nahrávky mu ukázaly, jak velkolepě a emocionálně může populární píseň znít.

Zpočátku si přitom nebyl jistý, nakolik se tyto vlivy promítají do jeho vlastní hudby. U skladby Habibi, která mu pomohla získat širší pozornost, si arabské souvislosti uvědomil více až ve chvíli, kdy na ně upozornili posluchači a novináři. Později se rozhodl tuto část svého hudebního světa přijmout vědoměji a dát jí prostor také při nahrávání.

Na debutovém albu Amir z roku 2018 proto spolupracoval s bruselským souborem Nagham Zikrayat, který se věnuje arabské hudbě. Tradiční nástroje a orchestrální zvuk se tu potkávají s alternativním rockem a Taminoovým výrazným hlasem. Výsledkem není pouhé napodobování starších nahrávek, ale propojení hudebních tradic, které zpěvák poznával v různých obdobích svého života.

Oud, který ho přiblížil k rodinné historii

Jedním z nejdůležitějších nástrojů v Taminoově tvorbě je oud, tradiční bezpražcový strunný nástroj rozšířený v arabské hudbě. Jeho zvuk je měkký, dřevitý a zároveň výrazně odlišný od běžné akustické kytary. Tamino se s oudem setkal prostřednictvím svého otce a nástroj ho dlouho fascinoval. Později se na něj začal systematicky učit, mimo jiné pod vedením syrského hudebníka Tareka Alsayeda.

Zatímco na albu Amir se o některé arabské nástrojové party starali další hudebníci, při práci na druhé desce Sahar už Tamino oud více zapojil do vlastního skládání. Sám popisoval, jak se některé skladby rodily právě z melodie zahrané na tento nástroj. Příkladem je The First Disciple, jejíž hudební základ vznikl z oudové melodie, na kterou později navázal kytarou.

Album Sahar vyšlo v roce 2022 a arabské vlivy na něm dostávají intimnější podobu. Vedle oudu se objevují akustické kytary, jemné vrstvy zvuku a prostor pro Taminův hlas. Hudba tak nepůsobí jako demonstrace kulturního původu, ale jako přirozená součást jeho autorského jazyka.

Dvě tradice, jeden osobní zvuk

Tamino není zajímavý pouze tím, že kombinuje evropskou alternativní hudbu s arabskými prvky. Podstatné je, že toto propojení nevnímá jako jednoduchou nálepku. V rozhovorech upozorňoval, že nechce být definován pouze svým původem. Jeho tvorbu ovlivnily také Beatles, klasická hudba, rockové kapely a další umělci, které poznával během vyrůstání v Belgii.

Právě souběh těchto vlivů pomáhá vysvětlit, proč jeho písně působí současně povědomě i neobvykle. Západní alternativní rock jim dává určitou strukturu, zatímco arabské melodické postupy, nástroje a způsob práce s hlasem přinášejí jinou barvu i emocionální intenzitu. Výsledkem je hudba, která se nevejde snadno do jedné škatulky.