Zrod instituce, která zachránila české umění

5. 2. 2026

V atmosféře osvícenství, kdy se evropská společnost začínala měnit a staré pořádky se otřásaly v základech, se české země ocitly v situaci, kdy bylo umění najednou ohrožené jako nikdy předtím. Po reformách císaře Josefa II. došlo ke zrušení řady klášterů a církev, která po staletí patřila k největším mecenášům výtvarné tvorby, přestala hrát hlavní roli. Umění tak přišlo o svou tradiční oporu a mnoho cenných děl začalo mizet nebo chátrat. A pak přišel rok 1796. Právě tehdy se v Praze zrodila instituce, která se stala úplným základem dnešní Národní galerie. 

Pražské sbírky mizí do Vídně

Do hry vstoupila osvícenská šlechta, která už od baroka budovala rozsáhlé soukromé sbírky obrazů a soch. Zároveň ale sílila habsburská centralizace a Vídeň se na Prahu dívala víc a víc jako na provinční město, ze kterého je možné odvážet kulturní poklady do centra říše. Z Pražského hradu zmizely celé sbírky a obrazárna byla postupně likvidována. 

Šlechta, měšťané a církev spojili síly

5. února 1796 tak v Praze sešla skupina osvícených aristokratů, měšťanů i církevních hodnostářů a rozhodla o založení Společnosti vlasteneckých přátel umění. A neměli malé cíle. Chtěli vytvořit veřejnou obrazárnu, která by zabránila dalšímu ničení a vyvážení uměleckých děl a zároveň poskytla inspiraci nastupujícím umělcům i milovníkům umění.

Hlavní iniciátor myšlenky byl malíř a historik Jan Jakub Quirin Jahn, zatímco klíčovým zakladatelem a mecenášem se stal hrabě František Josef ze Šternberka-Manderscheidu. Prvním prezidentem společnosti byl zvolen hrabě František Antonín Kolovrat-Novohradský. Mezi zakládající členy patřila přední šlechta své doby, například Bedřich Jan Nostitz-Rieneck, Jan Rudolf Černín, Antonín Isidor Lobkowicz a Kristián Kryštof Clam-Gallas.

Společnost nezůstala pouze u ideálů. Ještě v roce 1796 začala budovat svou Obrazárnu, která se stala první skutečně veřejnou galerií v Praze přístupnou všem vrstvám obyvatel. Cílem bylo nejen uchovat zbývající umělecké bohatství země, ale také působit výchovně, zejména na mladou generaci. 

Další krok k budoucnosti

V roce 1800 založila společnost při obrazárně vysokou uměleckou školu, dnešní Akademii výtvarných umění v Praze. Prvním ředitelem se stal významný rakouský malíř Josef Bergler.

Postupně si společnost díky změně stanov a podpoře mecenášů začala budovat i vlastní sbírkový fond a do poloviny 19. století se pražská obrazárna stala uznávaným centrem umění, kde mohli lidé obdivovat staré mistry i současné autory.

Základ Národní galerie

Obrazárna sloužila nepřetržitě 140 let jako hlavní veřejná galerie v českých zemích. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo rozhodnuto, že právě tento sbírkový fond se stane základem nové Národní galerie v Praze. Národní galerie dodnes uvádí rok 1796 jako datum svého založení a Společnost považuje za svou přímou předchůdkyni.