Staré stavy, kolovraty i zpracování lnu. V Krkonoších udržují při životě tradiční tkalcovské řemeslo

4. 10. 2026

Začalo to jedním starým tkalcovským stavem a touhou naučit se řemeslo, které má v Krkonoších dlouhou tradici. Dnes Martina Poliaková společně s manželem provozuje na okraji Trutnova Tkalcovské muzeum a řemeslnou dílnu. Návštěvníci si tu mohou nejen prohlédnout historické vybavení, ale také si některé postupy sami vyzkoušet.

Když si Martina pořídila svůj první starý tkalcovský stav, nebylo vůbec jednoduché zjistit, jak se s ním pracuje. Internet tehdy ještě nenabízel dnešní možnosti, a tak začalo pátrání po lidech, kteří tradiční postupy stále znali.

„Sháněla jsem cokoliv a kohokoliv, kdo by mě to naučil. Pátrali jsme po pamětnících a sháněli všechny věci ke zpracování lnu a všeho, co je pro Krkonoše typické, abychom se to naučili, “ vzpomíná Martina. 

Postupem času se doma začalo hromadit stále více historického vybavení. A právě z původního zájmu o tkaní nakonec vzniklo muzeum.

„Když už jsme toho měli nezřízeně hodně, tak jsme si otevřeli muzeum. V podstatě takhle jednoduše, “ dodává s úsměvem.

Muzeum, kde se na exponáty nemusí jen dívat

Tkalcovské muzeum není postavené pouze na vystavených předmětech. Důležitou součástí návštěvy je možnost poznat tradiční řemeslo prakticky. K vidění jsou tkalcovské stavy, kolovraty i nejrůznější nástroje, které lidé používali při zpracování lnu a vlny.

„Kdokoliv přijde, může si během prohlídky zpracovat len. Máme tam všechny přístroje a pomůcky, které používali naši předkové před sto nebo dvěma sty lety, “ přibližuje Poliaková.

Sbírka připomíná i další činnosti, které byly kdysi běžnou součástí života v krkonošských chalupách. Nechybí vybavení k praní a bělení lnu nebo předměty spojené s košíkářstvím.

Nejcennější jsou věci, které pořád fungují

Velká část vybavení se do muzea dostala prostřednictvím aukcí, internetových bazarů nebo od soukromých majitelů. Vybrat jediný předmět, který by pro ni měl největší cenu, ale Martina nedokáže. Peněžní hodnota pro ni navíc není tím nejdůležitějším.

„Jsou to spíš ty věci, které jsou pořád funkční. Opravdu starý kolovrat, na kterém se dobře přede, je vzácnost. Většinou jsou rozvrzané nebo červotočivé. Takže právě ty staré věci, které opravdu fungují, “ vysvětluje.

Od muzea k výuce dalších tkalců

Martina Poliaková se tradičnímu řemeslu nevěnuje jen v muzeu. Od Královéhradeckého kraje získala titul Mistr tradiční rukodělné výroby v oboru tkalcovství a podílí se také na profesním vzdělávání ručních tkalců.

S rekvalifikacemi začali už v roce 2009. Zájemci během nich poznávají celý proces od přípravy materiálu až po samotné tkaní.

„Lidé se během rekvalifikace naučí tkát, zpracovávat len, zpracovávat vlnu, příst a do všech těch technik proniknou velmi hluboko. Je to něco užitečného, báječného, relaxačního a skvělého, “ říká Poliaková.

Na výuce se kromě ní podílí také její manžel a několik dalších lektorů.

Krkonošská řemesla předávají dál

Tkalcovské muzeum pořádá také kurzy pro školy a další akce spojené s tradičními řemesly. Cílem tak není jen uchovávat staré předměty, ale především zachovat znalosti a dovednosti, díky kterým mohou být stále používány.

Muzeum se nachází v trutnovské části Voletiny. A kdo se chce podívat, jak se zpracovával len, roztočit kolovrat nebo poznat práci na tradičním tkalcovském stavu, může se tak na chvíli vrátit k řemeslu, které bylo s životem v Krkonoších po generace úzce spojené.

Více zde.

*

Příště to ve Zlatých českých ručičkách může být i o vás - nebo o někom, koho do pořadu doporučíte. Napište Petrovi na sliva@radioblanik.cz nebo stačí vyplnit tento jednoduchý formulář. 

*

Všechny díly oblíbeného pořadu Zlaté české ručičky najdete tady.