Milada Horáková: žena, která odešla s hlavou vztyčenou

31. 8. 2025

Milada Horáková patří mezi výjimečné osobnosti moderních českých dějin. Vystudovala práva a s manželem po okupaci vstoupila do protiněmeckého odboje. Oba zatklo gestapo a vytrpěli si řadu výslechů. Když jí nacistický prokurátor navrhoval trest smrti, dokázala se sama v němčině obhájit. O několik let později to ale před vlastními lidmi – Čechy a Slováky – už nedokázala.

V čem byl rozdíl? Možná v tom, že komunisté ji soudili za něco, co skutečně nespáchala. „Své činy jsem dělala vědomě. A chci nést také plnou a veškerou odpovědnost. Přijmu trest, který pro mě bude nalezen.“

Poválečné nadšení se totiž proměnilo v krutou realitu. Gestapo vyšetřovalo na základě představy, že jde o spiknutí proti systému. V poválečném Československu ale začala hysterie. Lidé požadovali její smrt a podle novinových titulků to ve finále vypadalo, že Miladu Horákovou na smrt neposlala komunistická strana, ale „bdělý spravedlivý lid“.

Scénářů, jak by rozsudek mohl vypadat, bylo hned několik, ale ani jeden pro ni nevypadal dobře. Přestože žádost o milost poslal například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, byla před 70 lety dokonána justiční vražda, která neměla ve světě obdoby.

Poprava ženy, která celý život bojovala za lidská práva. Ženy, jež několikrát projevila mimořádnou statečnost a která se v posledním dopise rozloučila slovy: „Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát.“

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK