Minulost, přítomnost i budoucnost jedné tradice
.webp?ts=)
Kdo by si myslel, že dnešní mládeži skaut nic neříká, mýlil by se. Přestože Hoši od Bobří řeky možná nejsou největším trhákem pro současnou mladou generaci, členů Junáka je přes 60 000 a některé oddíly hlásí stop stav. Po celé republice navíc v těchto dnech skauti pomáhají těm, kteří to potřebují.
Když už jsme u členů – rekordmanem je v tomto směru Velká Británie, kde se počet skautů blíží až k jednomu milionu. Celosvětově ale vede, možná překvapivě, Indonésie. Skauting tam tvoří součást vzdělávacího systému a členů mají přes dvacet milionů.
Skautské spolky u nás začaly fungovat v roce 1912 a ani jedna totalita je nedokázala zničit. Pomáhali i nově vzniklému státu – za První republiky bylo možné potkat skauty v kroji jako hlídače na nádražích nebo jako kurýry rozvážející důležitou poštu.
O meziválečném období se často mluví jako o zlatých časech skautingu. Během druhé světové války byly ale organizace zakázány. Mnoho skautů přešlo do jiných spolků a zapojili se i do odbojové činnosti. Díky svým skautským dovednostem odváděli skvělou špionážní práci, kterou nacisté nikdy nerozklíčovali.
Po válce byla prestiž skautů obrovská. Pak ale přišel únor 1948 – mnoho z nich bylo pochytáno a uvězněno. Naděje přišla až s Pražským jarem. Skauti jako jediná historická organizace v roce 1968 obnovili svou činnost, a to ve velkém – byli zkrátka připraveni, a hned ten rok se mohlo konat několik táborů.
Problémy ale začaly už v srpnu. Skauty se lidé mohli znovu stát až po roce 1989.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK