Od jeskyně po zámek: Jak jsme si začali stavět domovy

12. 7. 2025

Za nejstarší obydlí můžeme považovat obyčejnou střechu nad hlavou, která sloužila jako ochrana před nepříznivým počasím. Prapředci nejdříve řešili, jestli mají dostatek jídla, zda se v blízkosti nepohybují nějací predátoři, a teprve potom přemýšleli o tom, jak a kde budou bydlet. K postupnému zvelebování docházelo až tehdy, když se lidé usadili na jednom místě.

Takzvaný „pra-nábytek“ začal vznikat zhruba před 10 000 lety. Nepředstavujte si ale nic světoborného – šlo o vystlané lůžko, něco jako stolek a jednoduché sedátko.

Mezopotámie, Sumerové, Peršané a Babyloňané na tyto základy navázali a už před 5 000 lety dokázali vytvářet přepychová sídla s několika místnostmi, chrámy, a při vykopávkách byly dokonce objeveny i koupelny. Nábytek se nejčastěji vyráběl ze dřeva – z palmového nebo ebenového – které se často dováželo. Technologie zpracování byla přísně střeženým tajemstvím.

Když si představíte, jak jednoduché nástroje tehdy měli, je až zázrak, že některé předměty vydržely déle než ty dnešní. Ve starověkém Egyptě se pak objevily šperkovnice a truhlice. A co obyčejní lidé? Co jste si nepostavili, to jste neměli.

Na vesnici se dala během středověku postavit malá chaloupka klidně i za měsíc. Otázka „na chalupu nebo na zámek?“ by tehdy zněla úplně jinak. Mimochodem – dnešní nejluxusnější čtvrti v centru Prahy byly dříve chudinské oblasti. Třeba v Josefově bylo doslova přelidněno.

Na přelomu 19. a 20. století žili nejchudší Pražané i ve skále nebo ve starých vápenkách – v otvorech o rozměrech 2 × 2 metry.

Historie bydlení tedy není jen o honosných komnatách, palácích a zámcích. Je to také příběh těch, kteří si vystačili s málem – a přesto měli kde složit hlavu.