Od koní k elektřině: Tramvajová jízda historií
.webp?ts=)
Na začátku je nutné říct, že tramvaje byly zprvu tažené koňmi – třeba ve Walesu už roku 1810. O pár desítek let později došlo i na nás. V rámci Rakouska-Uherska, kam české země tehdy patřily, byly celkem tři, které měly tramvaje. Prvenství u nás drží Brno.
S příchodem parního pohonu bylo vše zase o něco jednodušší. My se ale zaměříme na elektrické tramvaje. Kdyby to s energiemi šlo opravdu do ouzkých, párou poháněné tramvaje by možná nebyly úplně špatný nápad… Ale zpět k tématu.
Elektrické tramvaje se zpočátku nabíjely přes koleje, proto bylo přísně zakázáno je přecházet. Okolí bylo izolováno, ale přesto se často našli zvědavci, kteří chodili s drátky a zkoušeli je přikládat ke kolejím, aby viděli jiskřící kov. Tak bohužel často docházelo ke zraněním – nejen lidí, ale i koní. Celá tahle „legrace“ se odehrávala v Berlíně.
Pokud jde o elektrické tramvaje u nás, prvenství drží Praha. Psal se rok 1891 – tedy pouhých 84 let od první koněspřežné tramvaje. Vedla z Letné do Stromovky, ale překvapivě o ni nebyl velký zájem, a tak postupně zanikla.
Zmínit bychom mohli ještě jednu pravidelnou linku – ta vedla v Teplicích.
A na závěr několik zajímavostí: co do počtu tramvají jsme ve světě na třetím místě. Více jich mají už jen Moskva a Budapešť. Před první světovou válkou a krátce i po ní jezdila v Praze pohřební tramvaj. Měla číslo 152. Vešly se do ní až čtyři rakve.
Se smůlou a pověrčivostí se pojí i tramvaj s číslem 13. Linka několikrát měnila trasu a dokonce šestkrát zcela zmizela z jízdního řádu. Taková linka existovala i před několika lety v Chorvatsku. Jak je to teď, netuším, ale údajně byla magnetem na nehody a místní věřili, že je prokletá. Volali po jejím zrušení.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK