Poslední slova Jana Palacha
Kdo byl Jan Palach snad asi nemusím říkat, to snad všichni dobře ví. Co vám ale můžu nabídnout, je rozhovor se Zdenkou Kmuníčkovou, psychiatričkou, která o Palacha pečovala na klinice popálených v roce 1969. Mluvila například o jeho posledních slovech.
„Od začátku až do konce hovořil o tom, co měl na mysli, když se zapálil, o co mu šlo. Neustále o tom mluvil, opakoval to a velice mu záleželo na tom, aby lidé správně pochopili jeho čin a nějakým způsobem ho ztělesnili nebo převedli do svých reakcí. Aby podle toho potom jednali. O to velice stál, ale bohužel to bylo jinak.“
I přesto dnes můžeme narazit na názory zpochybňující, zda byl tento čin zbytečný.
„Zcela určitě zbytečný nebyl. I když jeho smrt neměla ten účinek, který on si přál a který si přála určitá skupina lidí, jeho čin měl a stále má veliký význam. Nepáchal sebevraždu, ale uchýlil se k tomuto drastičtějšímu činu proto, aby dostatečně zatřásl lidmi, kteří už podléhali přizpůsobení se moci. Čili o to šlo – byl to protestní čin. Původně doufal, že přežije.“
Ovšem tak se nestalo a dvacetiletý student po třech dnech zemřel. Živá pochodeň s číslem jedna měla probudit společnost. To vše kvůli nesouhlasu s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK