Příběh státní hymny

21. 12. 2024

Státní hymna je jedním ze státních symbolů a uslyšíte ji už velmi brzy. Například o půlnoci ze Silvestra na Nový rok nebo před novoročním projevem prezidenta. Jaký je ale příběh této písně?

Hru Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka napsal Josef Kajetán Tyl už v roce 1834 a odtud hymna pochází. Měla premiéru ve Stavovském divadle, a nedopadlo to zrovna nejlépe, vlastně spíš naopak. Představení mělo pouze jednu jedinou reprízu.

Celý příběh vlastně pojednává o svátku ševců v pražských Nuslích, a fidlovačka byl název pro ševcovské slavnosti, na které dnes už slavná slova Kde domov můj zaznělí v žebrákově písni. Ve skutečnosti to byl asi jeden z těch světlejších momentů. Jinak se jednalo o naprostý propadák.

Autorem hudby budoucí státní hymny byl už tehdy uznávaný skladatel František Škroup. Navíc byla hra částečně v němčině, což se dnes už moc nezmiňuje.

Píseň byla na rozdíl od hry tak úspěšná, že o rok později už patřila mezi vlastenecké písně a stala se takovým tahounem. O budoucí popularitu se zasloužil také operní pěvec Karel Strakatý, takový Karel Gott tehdejší doby, který Kde domov můj neúnavně zařazoval do programu svých koncertů.

Ne u všech ale píseň uspěla. Takový Jan Neruda si z ní dělal legraci a dokonce veřejně vyzval Bedřicha Smetanu, aby složil něco hezčího. Ten to ale naštěstí odmítl.

Mimochodem, výhrady měli i Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš.

Píseň byla na čas i zakázána, a to během Bachova absolutismu v roce 1851. Paradoxně to ale její popularitě jen prospělo. Píseň má dvě sloky, ovšem do hymny byla použita pouze jedna. V roce 1918 se k ní přidala ještě slovenská Nad Tatrou sa blýska.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK