Školní potřeby

Školní pomůcky se staly nezbytnou součástí každého školního roku. Většina žáků má ve svém penálu alespoň základní výbavu, jako jsou ořezávátko, guma nebo zmizík, i když často tyto věci brzy zmizí, ztratí se nebo se opotřebují. O propiskách ani nemluvě – ty mají tendenci se "ztrácet" i mezi dospělými.

V dávných dobách to bylo ale trochu jinak. Dříve stačilo mít na dvoře husu, a psací potřebu jste mohli mít prakticky kdykoliv, protože se husí brk využíval jako pero. 

Školní aktovky, jaké známe dnes, dříve děti vůbec neměly. Místo toho nosily jednoduché drátěné nosiče na jednu nebo dvě knížky. První jednoduché brašničky se začaly objevovat na přelomu 19. a 20. století, byly vyrobené z kartonu nebo kůže a byly tak akorát na učebnice a tabulku.

Sešity se na trhu objevily až v 60. letech 19. století. Co se týká učitelských pomůcek, učitelé si je často vyráběli sami, vytvářeli si sbírky motýlů, brouků nebo minerálů, které sloužily jako učební pomůcky.

Pokud jde o psací potřeby, začneme s namáčecím perem, které se používalo už před 4000 lety. Nejčastěji se používalo pero husí, které bylo seříznuté, a až v 19. století se začala používat pera ocelová nebo keramická. Ta se vyráběla až do konce 30. let 20. století. Poté se začala vyvíjet pera plnící a kuličková, která jsou dnes běžná. A kdo by si nepamatoval zapatlané modré ruce od inkoustu a nefunkční pijáky?

Zkrátka, vývoj školních pomůcek a psacích potřeb prošel dlouhou cestou, a i když se některé věci změnily, mnohé zůstaly stejné.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK