Vánoční pohádky

26. 12. 2024

Vánoční pohádky jsou zkrátka už tradicí, a my se teď podíváme na zajímavosti z těch, které ani letos v programu nechyběly.

Třeba taková Šíleně smutná princezna režiséra Bořivoje Zemana byla uvedena v roce 1968 a tenkrát ji v kinech viděly tři miliony diváků. Královská hymna pohádky je smích Vlasty Buriana. Tvůrci při natáčení různě spojovali záběry – například když Václav Neckář stojí na suché vrbové větvi v bojnickém parku a spadne do vody, jedná se už o záběr z Blatné. Jakmile vyleze, je opět v Bojnicích. Hudbu k filmu složil teprve sedmnáctiletý skladatel, který ale emigroval, a proto nesměl být uveden v titulcích. Zajímavé je, že původně byla vystřižena píseň Kujme pikle a některé scény rádců. Verze pro NDR byla proto dokonce o dvacet minut kratší.

Další vánoční stálicí je Ať žijí duchové! Režisérem byl Oldřich Lipský, hudbu složil Jaroslav Uhlíř a na scénáři se podílel i Zdeněk Svěrák. Dana Vávrová, představitelka Leontýnky, slavila během natáčení deváté narozeniny. Po dokončení filmu se vrátila do školy a později se z ní v Německu stala režisérka. No a třeba trpaslíci vznikli jako optický klam – kaskadéři, kteří je hráli, se pohybovali daleko od herců, zatímco herci se museli pohybovat dvakrát tak pomalu.

Na závěr se podíváme na pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele. Král, František Smolík, si během natáčení způsobil drobný úraz, když mu Marie Kyselková, představitelka princezny Lady, málem vypíchla oko korunou při pozdravu. Princezna Lada byla v době natáčení těhotná, což díky myšímu kožíšku není vůbec vidět. Princ Josef Zíma si za natáčení vydělal celkem 500 korun československých.

Tyto malé detaily nám připomínají, jaké poklady se ukrývají za těmito vánočními pohádkami.