A jeho neuvěřitelně rychlý start

4. 12. 2025

Na konci roku 1955 se na mapě Československa objevilo úplně nové město. Bez historického jádra, bez starého náměstí... jen rozoraná pole, pastviny, pár vesnic a mezi nimi rostoucí staveniště, kterému se začalo říkat Havířov.

Po válce se celá tato oblast dusila extrémním průmyslovým boomem. Doly i hutě potřebovaly tisíce nových lidí, ale okolní kolonie další obyvatele nepobraly. Řešením bylo postavit úplně nové město. Volba lokality nakonec padla na do té doby téměř nezastavěný kraj mezi Ostravou, Karvinou a Českým Těšínem, kde stály jen menší vesnice a pastviny.

Už od roku 1947 tam sice vznikaly provizorní hornické domky v Šumbarku a Bludovicích, ale až v roce 1955 dostal projekt města oficiální zelenou. V srpnu 1954 padl návrh na vytvoření samostatného města a o rok později bylo vše schváleno.

Kuriózní byla i volba jména. Proběhla celostátní soutěž s více než dvěma tisíci návrhů, mezi nimiž se objevily jak místní názvy, tak dobové budovatelské úlety. Nechyběly ani politické návrhy jako Stalin nebo Zápotockýgrad. Do finále prošla tři jména. Šachtín, Havířov a Cingrov. Zvítězil Havířov. V září 1955 ho potvrdil ministr vnitra a 4. prosince téhož roku bylo město oficiálně vyhlášeno.

Na papíře město, ve skutečnosti zatím hlavně jedno velké staveniště. Koncem roku 1955 měl Havířov asi 17 tisíc obyvatel, většinou z připojených vesnic. Výstavba ale letěla neuvěřitelným tempem. Během roku 1956 se postavilo přes osm set bytů, otevřelo se první kino Radost, škola a postupně vyrůstaly celé bloky nových cihlových domů. 

Druhá polovina padesátých let znamenala pro město doslova explozivní růst. Počet obyvatel skokově rostl, vznikly třeba noviny Hlasy Havířova, otevřel se společenský dům Lučina a přibývaly i obchody, restaurace nebo kulturní zařízení. Letní kino zahájilo provoz Prodanou nevěstou, v roce 1959 vyjely první městské autobusy. V roce 1960 bylo k Havířovu připojeno několik dalších obcí a město se rázem dostalo na téměř 50 tisíc obyvatel. 

Do této dynamiky ale zasáhly i tragické události. Požár na Dole Dukla v roce 1961, při kterém zahynulo 107 horníků, město hluboce zasáhl. Mnoho obětí byli místní a Havířov se tehdy zahalil do smutku.

Havířov byl od začátku koncipovaný jako vzorové socialistické město, a proto je jeho centrum dodnes urbanisticky mimořádně ucelené. Široké bulváry, prostorná náměstí, domy se sloupy, mozaikami a dekorativními prvky. To všechno dohromady tvoří jedinečný příklad socialistického realismu. Hlavní třída dodnes působí jako časová kapsle 50. let, a právě díky své architektuře je centrum památkově chráněné.

Další pýchou je havířovské nádraží z počátku 60. let, postavené v bruselském stylu inspirovaném Expa 58. Jeho elegantní linie a futuristická atmosféra si získaly tak silnou podporu místních, že se v roce 2012 podařilo zabránit plánované demolici. Dnes je nádraží zrekonstruované a dál slouží jako jeden ze symbolů města.