Byl parťákem Jana Wericha a hlasem prvních televizních Hovorů

10. 11. 2025

Byl to herec, spisovatel, režisér, výtvarník, ale především mistr slova. Dokázal rozesmát i přimět k zamyšlení. Byl to fenoménem, který změnil českou kulturu. Miroslav Horníček by dnes oslavil narozeniny.

K divadlu se dostal už během studia na plzeňské reálce na Mikulášském náměstí, kde působil v ochotnickém spolku a spolu s několika spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po maturitě krátce pracoval jako technik ve Škodovce, poté nastoupil jako úředník do Městské nemocnice v Plzni. V roce 1941 získal své první profesionální angažmá v Městském divadle v Plzni. Po válce zamířil do Prahy. Nejdřív působil v Divadle Větrník, později se přidal k bratrům Oldřichovi a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Následovalo šest let na prknech Národního divadla.

V 50. letech se stal parťákem legendárního Jana Wericha v Divadle ABC a jejich společné hry Těžká Barbora nebo Husaři se staly legendou. 

Horníček si brzy vysloužil přezdívku „inteligentní klaun“. Když se v roce 1967 zapojil do projektu Kinoautomat na výstavě Expo 67 v Montrealu, stal se součástí prvního interaktivního filmu na světě. O dva roky později přišly legendární Hovory H. První česká televizní talkshow.

V roce 2004 vyšla kniha Hovory H. Původní televizní pořad se vysílal v letech 1969–1971 a vzniklo celkem 28 dílů, z nich ale televize odvysílala jen 25. Po nástupu normalizace byl pořad zrušen. Dochovalo se několik vzácných televizních záznamů, Hovory H vyšly i na gramofonových deskách a později na CD. 

Horníček si k sobě zval osobnosti jako byl Jan Werich nebo Jiří Sovák. Byl to vypravěč, filozof i glosátor všedního dne. I dnes si můžete přečíst jeho knihy Dobře utajené housle nebo Jablko je vinno.

Dalším významným projektem, na kterém se podílel, byl desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři. Na jeho vzniku spolupracovala tehdejší špička české umělecké scény.

Od 10. listopadu 1998 se stal Čestným občanem města Plzně a o dva roky později získal medaili za zásluhy II. stupně.

Vzpomínáme a děkujeme za všechnu tu radost.