Caruso, Toscanini a mezi nimi jedna Češka

26. 2. 2026

Říká se, že hlas dokáže změnit svět. Ema Destinnová je toho důkazem. Zpívala ve chvílích, kdy to nejvíc bolelo.

Od houslí k největším světovým scénám

Narodila se roku 1878 v Praze jako Emilie Pavlína Kittlová. Umělecké jméno Destinnová si zvolila z vděčnosti ke své učitelce zpěvu M. Löwe-Destinnové, u které studovala v letech 1892-1896.

Vyrůstala v uměleckém prostředí a k hudbě měla blízko od dětství. Nejprve hrála na housle, než objevila svůj výjimečný hlas.

Kariéru naplno odstartovala v zahraničí. V roce 1898 debutovala v Berlíně v roli Santuzzy z Mascagniho opery Sedlák kavalír. A odtud to šlo jenom nahoru. V roce 1901 se poprvé představila v Národním divadle v Praze, téhož roku zpívala v Bayreuthu jako Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi.

O tři roky později stála na prknech londýnské Covent Garden po boku legendárního Enrica Carusa, v roce 1906 ztvárnila titulní roli při světové premiéře Straussovy Salome v Berlíně a roku 1908 koncertovala v New Yorku pod taktovkou samotného Toscaniniho.

Zpěv a politika

V letech 1908-1924 hostovala v pražském Národním divadle více než osmdesátkrát. Před válkou byla její vystoupení především společenskou událostí. Během války ale dostala každá árie jiný rozměr. Politický. Destinnová zpívala jako výraz odporu proti habsburské monarchii i jako symbol naděje na samostatný stát.

Vrcholem byl rok 1917, kdy vystoupila jako Libuše ve Smetanově stejnojmenné opeře. 

Richard Strauss a hlas, na který se nezapomíná

O výjimečnosti jejího hlasu nepochyboval nikdo, kdo ho slyšel. Richard Strauss po její smrti prohlásil, že odešla jedna z největších zpěvaček s jedním z nejkrásnějších hlasů, jaké kdy slyšel. 

Pokud chcete vědět, jak zněla, poslechněte si její verzi písně Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky z roku 1916. Je to zážitek, který s vámi zůstane.

Ema Destinnová zemřela roku 1930 v Českých Budějovicích. Pohřbena je na pražském Slavíně, čestném pohřebišti nejvýznamnějších osobností české kultury.