Československá revoluce na kolech
.webp?ts=)
Dne 29. května 1964 byl oficiálně zahájen prodej osobního vozu Škoda 1000 MB, který se stal přelomem v historii tuzemské automobilky i celé československé motorizace. Šlo o první sériově vyráběný vůz značky Škoda s pohonem zadních kol a motorem vzadu, navíc konstruovaný podle moderních technologií a určený pro masový trh.
Projekt vývoje nového vozu začal už na konci 50. let, kdy bylo zřejmé, že dosluhující modely Spartak a Octavia nedokážou dlouhodobě konkurovat ani západním, ani některým východním vozům. Vývoj nového automobilu dostal krycí označení „Nový vůz MB“ a počítalo se s konstrukcí, která bude plně odpovídat trendům tehdejší doby. „Embéčko“ dostalo samonosnou karoserii, která pomohla snížit hmotnost umožnila modernější způsob výroby.
Zcela nové bylo i výrobní zázemí. Kvůli požadavkům na vysokou kapacitu byla postavena zbrusunová továrna v Mladé Boleslavi, vybavená progresivními výrobními linkami, které umožnily dosáhnout produkce až 100 tisíc vozů ročně. Jméno nového auta s tím ale nesouviselo, tisícovka v názvu odkazovala na původní objem motoru, ale „MB“ je samozřejmě Mladá Boleslav.
Škoda 1000 MB byla poháněna čtyřválcovým hliníkovým motorem o objemu 988 cm³ a výkonu 27 kW (37 koní). Díky své nízké hmotnosti (cca 800 kg) dosahovala rychlosti až 120 km/h. I když šlo o poměrně jednoduchý vůz, jeho konstrukce byla na tehdejší dobu moderní a umožnila efektivní sériovou výrobu i export do zahraničí.
Během výroby v letech 1964–1969 vzniklo přes 443 000 kusů, z čehož téměř 50 % bylo exportováno, především do zemí východního bloku, ale i na západní trhy – včetně Švédska, Belgie či Velké Británie. Vznikly i unikátní varianty, například Škoda 1000/1100 MBX, která měla dvoudveřovou karoserii, spouštěcí sloupek mezi předními a zadními okny a jinak řešené zadní okno. Vyrobilo se ale pouze něco přes 1100 kusů a dnes jde o vyhledávanou a drahou raritu.
Škoda 1000 MB zůstává ikonou své doby – nejen jako symbol (relativně) dostupného automobilu pro široké vrstvy obyvatel, ale i jako technologický milník československého strojírenství, který přiblížil místní automobilku moderním trendům světového autoprůmyslu. Šlo o jedno z nejkrásnějších aut východního bloku. O to smutnější je, že slibně rozjetý vývoj mladoboleslavské automobilky v následujících letech socialistické centrální plánování zbrzdilo natolik, že následné modely Škoda 100/110 a poté 105/120 už za západní konkurencí opět drasticky zaostávaly jak technicky, tak kvalitativně.