Co kdyby tohle nebyl jen další den, ale nový začátek?
.webp?ts=)
Píše se rok 1972. Ve Stockholmu se poprvé pod záštitou OSN potkávají politici, vědci i aktivisti, aby začali řešit něco, co tehdy spousta lidí považovala za okrajové téma – stav naší planety. Právě tam vzniká myšlenka Světového dne životního prostředí. OSN se rozhodla, že 5. červen bude každý rok patřit Zemi – a to už od roku 1973.
Co to znamená v praxi? Že právě tenhle den je ideální chvílí se na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a uvědomit si, jaký dopad má náš životní styl na přírodu. Není to ale jen o uvědomění – jde hlavně o akci. Lidé po celém světě vyráží uklízet přírodu, sázet stromy nebo diskutovat o tom, co můžeme změnit k lepšímu.
A že je o čem mluvit. Od roku 1972 se totiž situace planety rozhodně nezlepšila – spíš naopak. Klima se mění rychleji, než jsme čekali. Lesy mizí, oceány jsou plné plastů, a jen malá část z toho všeho se vůbec recykluje. Každý rok se na světě vyrobí přes 400 milionů tun plastu, ale méně než 10 % se dostane zpátky do oběhu. Mikroplasty už nejsou jen v moři – máme je ve vodě, v půdě, ve vzduchu… a i v našem těle.
Tohle není děsivá sci-fi budoucnost. To je realita.
Světový den životního prostředí ale není jen o varování. Je to i připomínka, že změna je možná. Každý z nás může přispět – ať už tím, že omezí jednorázové plasty, přestane plýtvat jídlem nebo podpoří lokální iniciativy. Tenhle den je výzva. Je to šance začít – malými kroky, ale společně.
Protože Zemi máme jen jednu.